Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Stále hůř... nebo naopak

Kapitola 14

Pomoc

„Harry James Potter a tohle je Christine Potterová,“ řekl Harry klidným hlasem.

„Co od nás chcete?“ vrčel muž dál.

„Pomoc.“

„Víš co jsme zač?“ ušklíbl se vlkodlak zle.

Christine se roztřásla ještě víc a do očí se jí začaly hrnout slzy.

„Christine,“ zamumlal Mareko, ale hned zmlkl.

„Vlkodlaci,“ odvětil Harry. „Tihle,“ dodal a vytáhl z batohu Kroniku bestie.

Vlkodlak začal jemně vrčet. Jeho obličej se začal pomalu měnit.

„Ne tati! Oni mi pomohli! Kdyby mi chtěli ublížit, nečekali by tu na tebe a mámu se Saylou!“ vykřikl Mareko. „Christine nám nechce ublížit! A Harry taky ne! Chtějí jen radu!“

Christine se podlomila kolena.

„Pšš...“ zamumlal Harry a objal ji. „To je dobré.“

„Tak-“ začal znovu vlkodlak, ale Harry z ničeho-nic sykl a přitiskl si ruku na čelo.

„Asi nejsme jediní, kdo o vás ví,“ zašeptal Harry zděšeně. „Voldemort je tady. Musíme zmizet.“

„O co jde? KDO je Voldemort?“

„Černokněžník. Zlý čaroděj, který se snaží ovládnout svět,“ vysvětloval Harry rychle. Christine v tu chvíli roztřeseně zvedla ruku a ukázala kamsi do leva. Harry se okamžitě postavil a namířil tím směrem hůlku. „Mdloby na vás!“

Postava, která se vynořila zpoza stromu padla k zemi. Následovaly ji však další a další.

„Dovedl jsi je sem ty?“ zavrčel vlkodlak.

„Jdou i po mě,“ sykl Harry a ukázal si na tvář. „Tohle a pár dalších mám z našeho posledního setkání.

„Potter!“

„Jsi čaroděj! Tak se předveď. Dostaň nás pryč!“ zakřičel vlkodlak, když jeden z paprsků zranil starší vlkodlačici na hrudníku.

„Chyťte se za ruce!“ vykřikl Harry a švihl hůlkou směrem ke Smrtijedům. Obrovská síla odmrštila nejen čaroděje, ale i pokácela několik stromů. Poté se rychle chytil Marekovy ruky a přemístil se.

 

Harry vyčerpaně padl na podlahu svého domu. Christine se okamžitě rozběhla k hlavním dveřím a odklopila malý obrázek mezi oknem a dveřmi. Stáhla si z krku zvláštní matně zářící přívěšek, který jí Harry dal a vložila ho do pulzující koule magické energie ve zdi. Bylo cítit, jak se energie rozlila po okolí a vytvořila neproniknutelnou ochranu domu.

Když se vrátila do obývacího pokoje, kam se přemístili, Harry už byl v bezvědomí. Kousla se do rtu a vběhla do kuchyně. Z jedné ze skříněk vybrala modrý a fialový lektvar a vrátila se do pokoje.

„Co se to děje?“ zeptal se tiše Mareko.

Christine jen zakroutila hlavou a vlila fialový lektvar Harrymu do hrdla. Po minutě Harry pomalu otevřel oči.

„Kde jsme?“ zavrčel vlkodlak.

„Anglie. Jste v mém domě,“ zamumlal Harry ochraptělým hlasem. Christine mu podala lahvičku s modrým lektvarem. „Díky Chrissí.“

Lektvar rychle vypil a po chvíli ucítil, jak ho bolest hlavy pomalu opouští. Zvedl hlavu a zadíval se do vlkodlakových očí.

„Pojďte do mé pracovny – všechno vám vysvětlím. A vás ošetřím,“ dodal a omluvně se podíval do očí starší vlkodlačice.

 

„Takže myslíš, že řešení je – stříbro?“ zeptala se mladší vlkodlačice, která se představila jako Sayla.

„Ano,“ přikývl Harry. „Zelené stříbro; to kolem bílých krvinek dnešních vlkodlaků; lidské stříbro; stříbro ve vaší krvi. Jinak, než tím, že je to prostě čistotou stříbra, to vysvětlit nemůžu.“

„Je to zajímavé,“ pokýval hlavou Sharok. „A říkáš, že bys byl podle návodu v té knize schopen zvrátit naši přeměnu? Stejně jako přeměnu všech ostatních vlkodlaků?“

Harry znovu přikývl.

„Pomůžeme mu, Sharoku? Za to, že nás zde ukryje?“ zeptala se Dorrena.

„Pomůžeme,“ souhlasil vlkodlak.

Mareko šťastně vykřikl a spolu s Christine vyběhli z pracovny.

„Vypadá šťastně,“ zašeptala Dorrena. „Jako tehdy, když jsme ho přijali.“

„Jestli se to čaroději povede, budeme šťastnější všichni.“

 

 

 

Poslední komentáře
15.10.2006 12:32:05: Právě jsem narazila na tvoje stránky. Tohle je první povídka kterou jsem si přečetla a je prostě sup...
09.10.2006 20:37:13: Noc se mi líbí tvá povídka. Jen by to chtělo rychleji přidávat kapitoly.
09.10.2006 20:12:53: Já tě miluju, Christine. Splodila jsi nádhernou kapitolu. smiley${1}
09.10.2006 18:04:25: pěkná kapitolka
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...