Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 9

Objevily jsme se v lese u menší vesničky, tam jsme chvilku počkaly. Přesně v tomto čase by měli vyjít ven… a taky že už jdou. Zamířili kolem nás dál do lesa. Vytáhla jsem ovladač a zmáčkla jedno z deseti tlačítek. Z ovladače vyletěl tenký paprsek projekce a ten se kousek nad ovladačem rozprostřel a stvořil nám mapku okolí s množstvím různobarevných puntíků. Červené puntíky znamenaly kouzelníci-učni, modré- vyučení kouzelníci, černé- kouzelníci se znamením zla, zelené- magičtí tvorové, žluté- pololidi a hnědé- mudlové. Na mapě byla převláda hnědých, skládala se z nich celá vesnice, takže Potterovi byli jediná kouzelnická rodina v okolí.

„Tak jdeme, jsou tady.“ Ukázala jsem na dva červené a jeden červenožlutý puntík před námi.

„Co znamená ta zlatá hvězdička?“ zeptala se Lily.

„Znamená, že už můžou kouzlit.“

„Aha… podívej, už stojí- co to je?“ na každé z jejich tečky se objevilo něco, jako černý trojzubec.

„Oni maj košťata! No to teda nešli moc daleko! Teď si představ, že by je viděli mudlové. Dost na nějakou vyšší pokutu!“ zamračila jsem se, ale Lily se potutelně usmála.

„Můžou si myslet, že je vidí mudlové, ne?“

„Skvělej nápad, tak jdeme.“

Zastavili jsme se až na okraji menší louky, kde kluci hráli něco s míčem. Jeden vždycky vyhodil míč a zakříčel jméno. Jmenovaný musel míč chytit dřív, než dopadne na zem, a taky ho vyhodit. Několikrát si při tom málem zlámali vaz.

Ukázala jsem na strom poblíž nás a po chvíli jsme se dívaly usazené v jeho větvích.

Když James udělal velmi nebezpečnou obrátku, při níž se málem nevyhl jednomu stromu, potichu jsem se zachichitala. Bylo to však dost nahlas, aby to slyšel Sirius. Otočil se naším směrem a okamžitě nás uviděl.

„Padáme, Kes, jsou to čarodějníci!“ Zaúpěla jsem, jako by to byl její nápad a to ona se před chvílí smála Jamesově manévru, a rychle jsem slízala dolů. Lily následovala mého přákladu. Sirius se už ale hnal k nám a díky tomu si nás všimli i James a Remus.

„Tudyma se nikam nedostanete.“ Ošklivě se na nás usmál. Já se v rychlosti pokřižovala a zvedla právě vyčarovaný křížek, který se mi houpal na řetízku na krku.

„Nepřibližuj se čarodějníku! Nech mě být, ďáblův služebníku!“ pištěla jsem. Lily přistoupila na mou hru a se strachem se mi schovávala za zády.

„Hej, zklidni hormony, holka, my vám nic neuděláme.“ Sirius na mě zíral jako na zjevení. Zvedl ruce a s nimi i své koště. Já zapištěla ještě víc, Lil se oklepala, jako by jí po zádech přeběhl mráz a o krok ustoupila.

„Co blázníte?“ nechápal naše chování. „Co je jim?“ podíval se za nás.

„Zapřísáhnutý křesťanky, ale myslel jsem, že tohleto vyvádění už pominulo. Tady bude mít vlivy nějaká babička.“ koutkem oka jsem zahlídla, jak Remus zakroutil hlavou.

„Co takhle kouzelná?“ zasmál se James a my obě sebou při slově ‘kouzelná’ trhly.

„Nemůžeme je nechat jít, víte jaký by sme měli problémy na ministerstvu, kdyby to někde řekli?“ namítl Remus.

Lily najednou zasténala a složila se. Zůstala jsem na ni zírat, ale pak jsem ucítila, že mi zmáčkla nohu- jenom to hraje…

„Uhranul jsi ji! Uhranul jsi ji!“ ječela jsem a ukazovala na Siriuse. „Co jsi jí provedl?!“

„Já nic, vážně!“ bránil se Sirius, kterého jsme tím nejspíš úplně vyvedly z míry.

„Nelži čarodějníku!“ rozhlédla jsem se kolem sebe. Pár kroků napravo ode mne byl ten strom, na kterým jsme seděly.  Pomalu jsem k němu couvala, až jsem se k němu přitiskla zády.

Kluci si přestali všimat Lily, teda až na Remuse, kterej se raději ujistil, že srdíčko tluče… Při tom si ale všiml Lilyina přívěšku- zlaté sovy s roztaženými křídly. No, mlčel a podíval se na mě. Pak se sklonil k Lily a zašeptal. „Jsi v pořádku, Evansová?“ Lily otevřela oči a podívala se na něj. Jen přikývla a dál předstírala, že je v bezvědomí. Remus se teda zvedl a prošel kolem kluků.

„Hezounky jsi nás doběhla, Sarah. Vážně, máš to moc povedený. Pomalu jsem se začal bát, že křesťané zase upalují čarodějnice a kouzelníky, ale příště radši nechte ozdůbky doma, zvlášť ty, který známe.“

 

„Máš jeničku, Remusi. Myslím, že si zasloužíš potlesk.“ Zatleskala jsem mu a Lily se ke mě přidala. „Ale příště si odpusť to ‘Sarah’, prosím.“

James se Siriusem byli naprosto vyvedení z míry a totalos nevěděli, která bije.

„Není tady někde poblíž voda? Chtěla bych se umýt.“ Nadhodila jsem. Jedinej Remus byl té lásky a ukázal nám jeden potůček, kde jsme ze sebe s Lily smyly elfskou kosmetiku a barvu na vlasy a hůlkama jsme si je navzájem usušily.

Potom jsem Lily i sobě sundala kontaktní čočky a uzavřela je do nerozbitné krabičky, kterou jsem schovala do kapsy, brýle jsem si musela nechat. Kluci všechno jen nevěřícně sledovali.

„Si?“ odvážil se zeptal Sirius.

„Och, ano! Sirius si vzpoměl! Poslední, kterej ještě nechápe je James!“ řekla jsem hlasem komentátora, který komentuje velmi napínavou hru. „Tak jak to asi bude? Pochopí nebo nepochopí?“

„E-evansová?“

„Ánó! A Nebelvír má vyhráno! James Potter pochopil naši nevinnou hru, jíž se stal obětí. To chce potlesk. Ano, potlesk pro ty, co pochopili! Bravó!“ znovu jsme jim s Lily zatleskaly a při tom jsme se mohly smíchy potrhat.

„Teď by to myslím chtělo potlesk pro naše aktérky, které hrály tak přesvědčivě, že z toho byl na větvi i Sirius.“ Nadhodil Remus a taky nám zatleskal, kluci se trošku neochotně přidali.

„Takže to bylo všechno vymyšlený?“ zeptal se Sirius.

„Ne, máme panickou hrůzu z čarodějníků, kteří se tady asi hodinu promenádovali na košťatech a nevšimli si dvou tajných divaček, které na stromě svítily modrou a bílou barvou.“ Řekla jsem s náznakem ironie v hlase.

„Musela jsem Si držet, jinak by podlehla nutkání ti skočit na záda, Blacku, když jsi byl přímo pod náma. Chvíli dokonce nadávala, že si nevzala koště. To když jsi hodil hubu, Remusi.“ Remus se jen ušklíbl a chytil se za naraženou ruku.

„Pojďte na chvíli k nám. Třeba na čaj…“ nabídl nám James.

„Já bych radši na kakao.“ Pousmála se Lily.

„Zatahuje se, asi bude pršet. Já příjmám.“ Usmála jsem se i já. Mimochodem, obloha byla bez obláčku… A vyšli jsme smerem k Jamesově domu.

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...