Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 6

Jakmile Lily opustila koupelnu a oblékla se. Šly jsme se najíst. Měly jsme jídlo o třech chodech – předkrm, hlavní chod a dezert, polívky vážně nemusím (v podstatě je nesnáším). Po jídle jsme se přesunuly do technického pokoje.

„Jak to tak vypadá, tak si kluci moc rádi povídají.“ oznámila jsem Lily, když jsem ‘probudila’ počítač.

„Proč myslíš?“

„Mám tu nahraných šest hodin záznamu, plus-mínus nějaká ta minuta, většina z toho je nahraná v noci.“

„Šest hodin?“

„Jo, jedno je od půl druhé v noci do asi čtvrt na pět do rána a potom od šesti do sedmi dvaceti pěti, od osmi do desíti a teď se už zase nahrává.“ přečetla jsem časy vypsané u jednotlivých okýnek. „Takže to máme, momentík… dvě pětačtyřicet plus jedna pětadvacet plus dvě… Jak jsem říkala: plus/mínus šest hodin. Tak jde se poslouchat.“ poklikala jsem na první okýnko nahrávání, omrkla repráčky, jsou-li zapnuty a jelikož byly, ozval se po chvilce klučičí hlas, byl to Siri-B.:

 

„Jamesi, za oknem cosi sedí!“

„Jak, cosi? Snad sova, ne?“

„Sova to teda určitě není.“

„Ááá!! Sundejte to ze mě!“

„No tak, Dvenácteráku, je to jenom netopýr!“

„Tobě se to řekne, tobě to nevisí za kůžu z ruky!“

„Náměsíčník má pravdu, je to </i>jenom<i> netopýr. Máš štěstí, že to není nic horšího.“

„Hele, on ten netopýr nese dopis!“

„Ukaž,… no fakt! O poštovních netopýrech jsem už slyšel, ale prý je používaj jen hódně bohatí kouzelníci s hódně starým rodokmenem…“

 

Stopla jsem to.

„Tak tohle jsme asi krapet přehnaly… Kór s tím, co se tam píše… To mě vážně nemohlo doklapnout, že poštovní netopýři jsou vzácní!!“

„Mlč a pusť to dál! Stejně s tím už nic neuděláš.“

„Hmm…“

 

„Je to pro nás všechny… A k sakru!“

„Co se děje? Čti nahlas, jestli to je i o mě!“

„Dobře, takže poslouchejte. Echm… Vážení pánové Pottere, Blacku, Lupine a nepřítomný Pettigrewe.-Dovoluji si vás váženě upozornit, že mi bylo ctí shlédnout porušení dosti závažných článků řádu školy čar a kouzel v Bradavicích a zákonů anglických, světa kouzelnického.-Zaručeně by vás nepotěšilo, kdybych zaslal dopis se zprávou o vašem provinění na úřady zabývající se prohřešky mladistvého čarodějnictva. Proto jistě raději budete vyjednávat se mnou než s příslušnými úřady.-Sám vám zašlu další podrobnosti našeho vyjednávání, ale určitě by nebylo správné, kdyby se o mě někdo dozvěděl, to by pro vás mohlo býti přítěží.-Jsem si jist, že souhlasíte.-S pozdravem Sali.“ dočetl Jamesův hlas.

„Cože? To snad nemyslíš vážně?!“

„Vypadá to jako vydírání.“

„Skvělej postřech, Moony, ale co s tím budem dělat?“

„Asi bude nejlepší, když s ním budeme souhlasit, to je asi jediná možnost… Hmm?“

„Nevzdáváš se nějak snadno, Tichošlápku?“

„Možná jo, Jamesi, ale… prostě nepotřebuju problémy, tak souhlasíme s ním?“

„Mě to zní spíš, jako ženské jméno: Sali… Ale jo, já souhlasím, co ty Jamesi?“

„Dobře, taky asi nepotřebuju problémy a tohle už je tak velkej problém, ještě, kdyby se o tom dozvědělo ministerstvo… Teď to ale necháme být, počkáme, až se ozve zase, uvidíme, co si na nás ten či TA Sali vymyslí. To nemáme lepší témata na mluvení?“

 

Potom se do čtyř byvili o famfrpálu a vymýšleli různý pastičky a ostatní blbůstky na zpestření posledního nudného školního roku…

 

„Ty, Jamesi. Sali. Nepřipomíná ti to někoho?“

„Když se tak ptáš, Remusi… Jo, jasně, Srabuse.“

„Myslím, že ten by se nám neopovážil něco takovýho poslat, na to nemá.“

„Moc si věříš, Siriusi, James má asi pravdu, je přece jedinej, kdo o tom ví, teda, pokud se o tom nedozvěděl někdo další…“

„Možná přeháním, no a co, musíme čekat všechno… Co Lily, Jamesi, pořád nic?“

„Zklapni!“

 

Podívala jsem se po Lily.

„Znělo to tak jenom mě, nebo byl opravdu zklamaný?“

„Znělo to tak jenom tobě.“ odpověděla okamžitě.

O kousíček jsem popozvedla obočí povzdychla jsem si a pustila druhou nahrávku.

 

„Tý, Jamesi, spíš ještě?“

„Když ti odpovím, že jo, budu moct ještě spááát?“

„Jamesi, spící by neodpověděl.“

„Díky za upozornění, Reme, ale to říkej Siriusovi, ten má tak blbýýý otázky.“

„Je fakt, že jsme se moc nevyspali, ale to neznamená, že si budeme hrát na Červenou Karkulku.“

„Proč zrovna na tu mudlovskou pohádku a proč si hrát?“

„Jé babičko, ty máš ale velkou pusu.- To abych tě mohla lépe sníst.“

„K tobě by se spíš jak Smrtonoš hodil vlk. - A vlk houkl, foukl a zhodil chaloupku.- A víš proč? Páchlo mu z huby tak jako tobě.“

„Mluv za sebe.“

„Nechte toho, musíme vyřešit ten problém, kterej nám přiletěl v noci.“

„Jo-jo, jasně, máš jako vždycky pravdu, ale zatím nemáme zadání, s kým máme tu čest…“

„Myslím, že to jsme už vyřešili- Srabus nikdy nebyl dost chytrej na to, aby nás oklamal… Kde je vůbec ten netopýr?“

„Pustil jsem ho, ten co nám to napsal a nebo TA co nám to NAPSALA, protože ať je Srabus blbej nebo ne, on by s náma nikdy nevyjednával, rovnou by to řekl a navíc má od Brumbála zakázaný o čemkoli z toho mluvit. Ne, myslím, že nám to poslal někdo jiný… Co takhle Si? Pořád se kolem nás točí a natahuje uši, aby věděla o čem se bavíme. A jak ve vlaku s Evansovou něco psaly do toho bloku, pořád po nás nějak divně pokukovaly…“

„Na tohle Si nemá hlavu a Evansová by nikdy neudělala nic protizákonnýo, to by potom šla okamžitě spáchat sebevraždu. Ne, Remusi, Si ani Lily to určitě nebyly.“

„Souhlasím se Siriusem Sarah ani Lily určitě nejsou Sali, na to vem jed.“

„Teďs na to kápnul! Sa-Li- Sarah, Lily! Jsou to ony!“

„Shoda náhod, Remusi. Ne ty dvě na takový věci nejsou stavěný.“

„Je tu až moc shod náhod… Foccuriové jsou přece velkej a bohatej rod, můžou si dovolit vlastnit poštovní netopýry, Sarah se kolem nás stále motá a v očích jí září vševědoucnost!“

„Moc se do toho vžíváš! Foccuriová ani Evansová to nejsou! Musí to být někdo jiný, vždyť Foccuriové nejsou jediný větší kouzelnický rod. Co takhle Salliwenovi? Ti jsou taky velký rod nebo Salain Rasters, chodí do Zmijozelu a je velkej kámoš Srabuse, taky není zrovna z malýho rodu.“

„Dobře, dobře, ale můj názor stejně nezměníte.“

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...