Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 4

„Tak jakej zlepšovák jsi přivezla?“ zeptala jsem se, když jsme si sedly na bílý huňatý koberec v mém hlavním pokoji. Už mi chtěla odpovědět, když se ozvalo zaklepání a vstoupila moje osobní skřítka.

„Dobrý den, slečno Evansová. Omlouvám se za vyrušení. Budete si něco přát, Paní slečno?“ zeptala se mě svým pisklavým hláskem.

„Jistě, Leo. Dones nám chlazený džus a nějaké zákusky.“ usmála jsem se na ni. Skřítka se uklonila a zmizela, za chvíli byla zpět s tácem různých zákusků, džbánem pomerančovo-jahodového džusu a dvěmi sklenicemi. Jakmile se znovu uklonila a zmizela, začala Lily vykládat o svém příspěvku do věci V.K.

„Sehnala jsem takový malý odposlechový zařízení, je to úplně nová policejní štěnice, prototip, ale táta si nevšimne, že mu chybí, celý červenec bude mimo dům a na tohle si ani nevzpomene, to jsem zařídila a stejně mu nechybí… Jelikož už jsem plnoletá, mohla jsem na tu štěnici použít pár neškodných kouzel, které zlepšily její funkce a taky jsem ji změnšila do velikosti zrnka písku. V tátově sejfu je nyní vystavená móc zdařilá kopie, já si vzala originál. Hele…“ z cestovní tašky, kterou si při vstupu odložila u stěny, vytáhla nějaké zařízení a průhlednou plastovou krabičku. Na bílém polštářku v krabičce leželo cosi černého, sotva viditelného. Lily ukázala na černou ťupku. „Podívej, tohle dáme do obálky, až ji kluci otevřou, vypadne na zem a zapadne do nějaké škvírky, pokud o ní nikdo neví, nikdy na ni nepříjde a navíc, když je tak maličká…, přilne k povrch a ani vysavač ani kouzlo ji od tam nedostane. Splyne s okolím. Zařídila jsem to tak, aby se aktivovala vždy, když se ozve některé z klíčových slov: zvěromág, proměna, zvíře, vydírání, nechápu, Srabus a Sali. To, o čem se budou kluci bavit se nám zde nahraje na magnetickou pásku a my si to potom přehrajeme. Jsem si jistá, že se o tom nebudou bavit nikde jinde v domě, kromě Jamesova pokoje.“

„Mám tři otázky: Za prvé - Jak víš, že budou u Jakeše? Za druhé - Proč Srabus, Sali a nechápu? A za třetí - To nemáš nic lepšího než pásku? Není to trochu nespolehlivé?“

„O tom, že budou u Jamese mluvili už alespoň dva měsíce; sama jsi říkala, že o tom Snape ví, takže ho budou podezřívat jako prvního, Sali jsou zkratky našich jmen: Sarah a Lili a nechápu je slovo v jejich mluvě zcela běžné; a proč páska? Copak ty znáš něco lepšího, než je magnetická páska?“

„Jasně.“ Usmála jsem se a vedla Lily do vedlejšího pokoje. Dveře vypydaly jako zeď a muselo se dotknout jednoho velmi nenápadného tlačítka, kde je říkat nebudu, netřeba to vědět, ještě mě tak prásknete Ministerstvu kouzel… Mé kamarádce ale málem vypadly oči z důlků, když se jí naskytl pohled na technické zařízení pocházející z mudlovského světa. Pokoj byl plný nejvyspělejších počítačů, obrazovek scenerů, tiskáren a dalších maličkostí kolem počítačů, které se daly sehnat, a které mi byla máma ochotná sehnat.

„To je neuvěřitelný, takový vybavení… Od kud to máš, vždyť tohle mudlové ještě ani nevynalezli!“

„Seznam se s nejlepším vybavením roku 2005, tohle jsem dostala na Vánoce, vyžádala jsem si to od mámy. Tenhle ročník byl z těch, co mi máma nabídla nejlepší a technicky nejvyspělejší, rozhodně lepší, než ty krámy co jsou na trhu teď…“

„Ty máš věci z budoucnosti?“ vyvalila na mě Lily oči.

„No a?“ pokrčila jsem rameny. „Chtěla jsem rok 2007, to už měli počítačovou techniku ještě vylepšenější: žádný klávesnice a myši, to ne. Klávesnice promítal a snímal takový malý přístrojek a nootebookový technologie se převedly na LCD monitory, myši už nebyly potřeba. Prstem jsi jezdila přímo po obrazovce. Taky měly mnohem větší paměť, rychlost a rozlišení a potom ten software…“ rozplývala jsem se nad mudlovskou chytrostí.

„Přenos věcí z budoucnosti do minulosti, tím myslím naši přítomnost, je protizákonný a to nemluvě o povolení k osobnímu přesunu tam či zpět!“

„Lily, můj rod nikdy neslyšel protizákonný či zakázáno. To Foccuriové jednoduše neznají. Jsme nejmocnější rod v Evropě, i když ne nesmrtelný, téměř nikdo si nám nedovolí něco vytknout či zakázat.“ odpověděla jsem jí.

„No jo, ale…“

„Pro nás žádné ale není, to si pamatuj.“

„No jo, asi tě ještě dost dobře neznám…“ pousmála se Lily, ale určitě se dost dlouho neusmíří s tím, že jsme protizákonná rodina…

„Ukaž to zaznamenávací zařízení, třeba se mi podaří to k tomu nějak připojit a pak by nebyly potřeba žádné pásky a klíčová slova, to by nám pak vyhledal počítač a co budeme potřebovat si vypálíme na DVDčko…“

„Dívídíčko? Co to je?“ zeptala se Lil zvědavě.

„Tamto. Je to něco jako gramofonová deska, až na to, že to je menší a vende se na to tak sto až pět set krát víc dat, ne-li víc.“ Uázala jsem na hromádku tenkých plastových krabiček s mými nejoblíbenějšími hrami, písničkami a filmy. Samozdřejmě jsem neměla z budounosti jen počítač. Na co by mi byl vymakanej počítač bez vymakanýho softwaru? A někdy se mi podaří i připojit se přes dvacet let do budoucnosti na internet a to je potom teprve ta pořádná zábava… mohla bych se skusit připíchnout…

„A je to!“ zajásala jsem. Podařilo se mi to! Nevím sice jak, ale je to připojený!

„Co to je?“ zamávala mi Lily před obličejem CDčkem s písničkami skupiny O-Zone.

„Kdes to našla? To jsem hledala už kdoví jak dlouho!“ vytrhla jsem jí CD a vložila ho do mechaniky a zapnula repráčky, které byly různě poschovávané po pokoji, takže nikdo nikdy přesně nepřišel na to od kud se zvuk line… Lily sebou řádně trhla, když se ozvala moje nejoblíbenější písnička od této skupiny: Despre tine.

„To zní dobře.“ řekla, když jsem ji nechala přehrát ještě jednou a pak už nechala jet i ostatní písničky.

„Můžem poslouchat od rána do večera, já tu mám písničky od většiny skupin, který byly v rocích 2003 až 2005 na vrcholu. Nám i pár cédéček od několikati nejlepších SuperStar.“

„SuperStar?“

„Jo, největší soutěž počátku jednadvacátýho století. Byla ve většině států světa. Fakt úchvatná soutěž, sledovat, jak všichni ti lidé jeden po druhým vypadávaj až do té poslední jediné SuperStar… Úžasný!“ znovu jsem se nechala trochu unést a začala jsem se rozplývat, tentokrát, nad soutěživostí mudlů.

„Takže teď najít něco, na co se nám bude zaznamenávat ten odposlech… Nějakej malej hódně dobrej prográmek… Nebo při nejhorším něco dopsat do ovladačů…“ mumlala jsem si pro sebe, zatímco jsem Lily pouštěla další a další Cdčka(Začalo to už zmíněným O-Zonem přes Depeche mode, Die Toten hosen, Destiny’s child, Good Charlote, Blue, 50 cent, Xzibit, Linkin Park, Scooter, U2, Rammstein a sólisty: Alexandera, Gwen Stefany, Eve, Eminema, Jennifer Lopez, Christina Aguileru, Danzela, Natashu Bedingfield a Anastacii.), zatímco jsem já začala hledat příslušná DVD a po dvou hodinách, který jsem promarnila prohledáváním programů, kterými šlo nahrávat přes mikrofon, na jehož místo jsem štěnici připojila, jsem se přesunula na internet a začala vyhledávat něco na něm. Dalo mi trošku zabrat, než jsem se na něj dostala. Je to tak vždycky, ale internet se dá nakonec oblbnout natolik, že se mu nebude zdát divný, že jste na něm ještě dřív, než sám vznikl…

„Ale teď pošleme ten dopis.“ řekla jsem, když jsem našla program, který se hodil mým/našim účelům a otevřela jsem dokument se jménem:Uvítací dopis.doc. Sjela jsem na spodní okraj stránky a místo Neznámý, jak jsem se podepsala původně, jsem napsala přezdívku Sali, které vymyslela Lily a poté jsem spustila tisk.

Moje úžasná laserová tiskárna tiskla mým rukopisem na pergameny. Teď jsem písmo trochu víc nahnula a zmenšila, takže už nevypadalo, jako moje, jinak by to okamžitě poznali, ne?

No, ale hádejte, jak míním dělat domácí úkoly, který nám napařily přes prázdniny? Klávesnici znám zpaměti, vždyť počítač jsem vlastnila už před šesti lety… Sice jen ten pomalý křáp, který je teď na trhu, ale tehdy mi to stačilo… teď mi to samozdřejmě už nestačí… :-)

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...