Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 28

„Sarah! Kde jste byly!? Víte jak jsem se lekl, když jsem tě tady nenašel, Tess?!“ vyjel na nás Remus, jen co jsme nakoukly do dveří.

„Šly jsme se projít. A nekřič na ni, přemluvila mě, abych ji vzala s sebou,“ zarazila jsem ho.

„Mohly jste mi to říct…“

„Nemohly, spal jsi a přestaň s tím prosím….“ Zašeptala jsem a odvrátila pohled – jeho pohled byl plný sourozenecké lásky – něčeho, co pozná málokterý Foccuri. „Budu dole, v jídelně. Snídaně se bude podávat během 15 minut.“ Na to jsem se otočila a zmizela za dveřmi.

Procházela jsem rychle chodbou, ale zarazila jsem se u dveři pokoje, kde jsem strávila noc. Váhala jsem, mám-li Siria budit, musel být kvůli mně dlouho vzhůru, ale nakonec jsem se odhodlala a otevřela jsem dveře.

 

„Au!“ ozvalo se tlumené vyjeknutí.

„Siriusi! Promiň, jsi v pořádku? Proboha, neudělala jsem ti nic?“ vrhla jsem se do pokoje a přímo k Siriovi, sedícímu na zemi, rukou si držící nos.

„Nic to není,“ mávl nakonec rukou. „Kdes byla?“

„Venku,“ zamumlala jsem a otočila se. „Za chvíli bude snídaně.“

Chodbou jsem doslova proběhla.

„Si! Počkej, Si! Sarah!“ křičel za mnou, ale já se nezastavila. Nešlo to… Sirius byl jediný, komu jsem svým jednáním doposud neublížila, nechtěla jsem mu ublížit, už nikomu z nich…..

„Siriusi?“ otočil se a místo za mnou se vydal za Remem, i když jsem si jistá, že se každou chvíli ohlížel na chodbu, kterou jsem utekla.

 

„Paní Sarah! Dva kouzelníci právě překročili hranice pozemků, paní slečno, jeden z nich je pan Albus Brumbál,“ oznámil mi Perikles.

„A ten druhý?“ zeptala jsem se a ani jsem se neobtěžovala zvednout oči od snídaně.

„Je z ministerstva, paní slečno, Michael Noret, bystrozor, ale pracuje jako úředník.“

„Dobře, uveď hosty do Modrého salonku a řekni jim, že za moment přijdu. A až se přijdou mí přátelé nasnídat, řekneš jim kde a s kým jsem, jestli budou chtít, tak je přiveď,“ dala jsem skřítkovi pokyny a dál si mazala toast jahodovým džemem.

„Ano, paní slečno,“ přikývl a zmizel.

Já se s povzdechem zakousla do toastu a pomalu jej žvíkala. Asi o pět minut později jsem dopila svůj čaj a vydala se do Modrého salonku.

„Dobrý den, pánové. Omlouvám se za spoždění, al vyrušili jste mě při snídani,“ usmála jsem se na Brumbála a jeho společníka lehce nuceně.

„Dobrý den, slečno Foccuriová, máme pro vás špatné zprávy,“ řekl Brumbál a výtvor na mé tváři oplatil vážností, která se u něj vidí málokdy…..

„Je mojí povinností vám, jako poslední dědičce rodu Foccuri, oznámit smrt vašich rodičů. Dnes brzy ráno nám ji nahlásil konzulát z Afrického Konga. Ministerstvo vám dává den na to, abyste opustila tuto budovu a nahlásila seznam všeho majetku, který vaše rodina vlastní, všech magických tvorů, jež se vyskytují na pozemcích rodu Foccuri a všech technologií, které vaše rodina nashromáždila.“

Poslední komentáře
13.08.2006 16:19:04: mužu se zeptat kdy bude další kapitolka? už na ni čekam dost dlouho..teda pokud vubec nějaka bude...
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...