Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 27

Sirius měl pravdu- zůstali, ale to předbíhám. Nezeptala jsem se jich hned. Nechala jsem se odnést do jednoho z mých vedlejších pokojů. Sirius tam se mnou zůstal až do rána.

Když jsem se probudila, klečel vedle mé postele a spal. Kouzlem jsem ho přenesla na postel, kterou jsem opustila- nevzbudil se. Rychle jsem přešla chodbu a nakoukla do svého pokoje. James s Lily spali na jedné posteli, Theresa se choulila v mé posteli a hned vedle ní spal na křesle Remus.

Rychle jsem na sebe hodila černé šaty a vklouzla do technického pokoje. Zavřela jsem za sebou a rozhlédla se. Vzala jsem z hromádky jeden čistý pergamen, nechtělo se mi piplat s inkoustem, tak jsem si vzala ještě černou gelovku a sedla si ke psacímu stolu. Chvilinku jsem jen koukala na pergamen, ale potom jsem se sklonila a začala psát. Ruka se mi při tom neuvěřitelně třásla:

 

Tome,

Jsem si vědoma toho, že Tě moje citový výlevy vůbec nebudou zajímat, ale jsem povinna Ti tohle teď napsat.

Vím, kam tím vším míříš, jen nevím, proč do svých odporných sítí zatahuješ i moje přátele, nemají nic společného s tím co chceš! A ne, ani tohle mě nepřesvědčí! Ani tohle není dostatečný důvod k tomu, abych přijala Tvůj ohavný návrh a nedostaneš ani jedno, ani druhé! Když už kvůli tomu muselo v jednu noc zamřít osm lidí, nevzdám se a vytrvám. Když kvůli Tvé ohavné, arogantní a naprosto nelidské povaze musela zamřít moje máma, vytrvám a postarám se o to, aby se Tvé nejhorší (a taky asi jediné) noční můry uskutečnily. Víš moc dobře, že já a Ergan máme být tvým koncem. A budeme jím, setrvám a najdu ho a ani Ty se Svým tupým, ignorantským mozkem, ani Tví poskoci mi v tom nezabráníte.

Tvá (moc) vzdálená příbuzná

Poslední z nejstaršího kouzelnického rodu Evropy

Sarah Lianel Foccuri

 

Opakuji, že se k Tobě ani nepřidám, ani Ti nedám Tajemství rodu.

Na to zapomeň!!!

 

Srolovala jsem pergamen, ovázala ho černou stuhou a zapečetila ho. Povzdechla jsem si a vyšla z Technického pokoje.

„Ahoj.“

Vzhlédla jsem. Tess seděla na posteli a usmívala se na mě. Už se ze svého šoku vyspala. Byla moc mladá na to, aby chápala význam slova smrt.

„Ahoj,“ špitla jsem a taky jsem se pokusila usmát. Pak jsem se ale odvrátila a chtěla jsem odejít z pokoje.

„Mohla bych jít s vámi?“ zeptala se mě.

Zamrkala jsem, chvilinku jsem přemýšlela. Rik, Lil i Jakeš ještě spali, tak jsem nakonec kývla.

„Jo, můžeš.“

Tess vylezla z postele a doběhla ke mně. Měla na sobě jen noční košili.

„Takhle jít ale nemůžeš, počkej chviličku,“ otevřela jsem skříň a vytáhla rifle, rolák a mikinu na zip, které jsem na sobě už dlouho neměla a kouzlem jsem je zmenšila. „Obleč si to.“ Děvče se rychle převléklo. Podalo mi ruku a společně jsme vyšly z pokoje. Ti tři a s největší pravděpodobností i Sirius ještě stále spali.

Spolu s Tess jsme vyšly ven ze zámku a zamířily jsme k lesu za zámkem.

Tess se s obdivem v očích rozhlížela.

„Wow, vy bydlíte na zámku?“ zeptala se mě.

„Nemusíš mi vykat, já jsem Sarah. A ano, bydlím.“

„Já jsem Theresa, ale říkají mi Tess, je to kratší a hezčí,“ vysvětlovala mi.

„Taky si nechávám říkat zkráceně-“

„A jak?“ byla zvědavá.

„Si,“ pousmála jsem se. Pobyt s ní byl uklidňující, jako by její dětské řeči zaháněly všechen smutek a foukaly všechny rány na duši.

„A můžu ti tak říkat?“

„Jestli chceš,“ souhlasila jsem. To už jsme došli ke kraji lesa. „Jacku!“ křikla jsem do jeho hlubin. Kousek od nás ze země zvedl hlavu had. „Počkej chviličku tady-“ neměla jsem možnost dopovědět, protože se k nám blížily dvě skvrny: zářivě bílozlatá a zelenohnědá. Ze skvrn se po pár vteřinách vyklubal mladý jednorožec a drak. Tess se lehce zachvěla.

„Neboj, neublíží ti. Počkej tu s nimi, můžeš si je pohladit,“ řekla jsem jí a vykročila jsem k Jackovi.

Tess chvilku nehnutě stála, ale potom neodolala a dotkla se hebké jednorožcovi srsti.

„Tohle zaneseš Tomovi, rozumíš? Nebudeš se u něj zdržovat a okamžitě poletíš zpátky,“ zasyčela jsem na něj. Jack přikývl a roztáhl svá kouzelná křidýlka, ocasem obmotal můj svitek pergamenu, vznesl se a odlétal pryč.

Asi jsem se zapomněla zmínit, že Jack, a s ním i Jimmy a John, jsou kouzelní hadi, které mi máma přivezla před třemi roky k vánocům. Každý z nich je z jiného kouta naší překrásné planety Země a všichni tři umějí létat.

Otočila jsem se. Tess zrovna hladila Plamínka po hnědém krku.

„Tak, huš vy dva,“ začala jsem Plamínka i Zlatku odhánět zpět do lesa. „A my se půjdeme nasnídat, co říkáš? Ale nejprve půjdeme zkontrolovat ty ospalce.“

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...