Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 26

Pár minut bylo v mém pokoji ticho.

„Co to do ní vjelo? Proč tak rychle vypadla?“ nechápal James a díval se při tom na Lily.

„A taky- proč nás tady zamkla?“ doplnil Sirius, který zkoušel dveře otevřít i zaklínadly i fyzickou silou.

„Já-já nevím,“ roztřeseně odpověděla Lil. Ještě stále viděla Siin obličej zmáčený slzami, zčervenalé oči plné nepochopitelného strachu a její mumlání ze snu. V tom cvakl zámek a Si otevřela dveře svého pokoje.

 

„Si, co se sta-“ vypálil na mě Remus, ale zarazil se uprostřed slova. „Tess?“ vyvalil oči na děvče, které přišlo se mnou. „Thereso! Co tady děláš?“

Tess se mi vytrhla a objala Remuse kolem krku, usedavě se rozvzlykala.

„Ma-maminka říkala, že-že se vrátí… a-a nechala mě sam-samotnou… a nevrátila se… a slyšela jsem křik… a ba-ba-bála jsem se… a byla jsem sa-sama… a potom přišla-přišla ta-hle paní… a do-dove-dla mě do jiného domu… a tam byla paní a pán… a ti vypa-dali jako by spali… a já se lekla… a přišel tam pa-án-pán v černém plášti… a po-po-slal na nás světlo… a potom jsem byla tady… a bála jsem se…“ plakala Tess a já jen pozorovala podlahu. Nedokázala bych se jim podívat do očí…

„Co to znamená, Si?“ nechápal James.

„Lily, Jamesi, Remusi, já-… já- je mi to hrozně moc líto, ale nemohla jsem tomu zabránit,“ vysoukala jsem ze sebe.

„Čemu? O čem to Tess mluvila? Koho myslela tou paní a pánem v jiném domě?“ naléhal Remus.

„Musela jsem se přesvědčit, jestli třeba nepřežili…“ po tvářích mi znova stékaly slzy..

„Kdo?“ zeptala se Lil vystrašeným hlasem.

„Vaši rodiče- Jamesovi rodiče,“ zamumlala jsem.

„Kdo?!“

„VAŠI RODIČE! Jsou mrtví! Je-je mi to moc líto, nemohla jsem nic dělat, byli mrtví už v tom vidění! Nedalo se s tím nic dělat, zachránila jsem jenom ji,“ kývla jsem k Therese.

„Máma a táta-?“ zmohla se Lily v šoku jen na tohle. Nohy ji neudržely a ona klesla k zemi, James byl naštěstí i v takovém šoku, jaký přinesla moje zpráva natolik pohotový, že ji stačil chytit, spolu s ní si sednout na zem a začít ji utěšovat, zatím co sám zíral do zdi a vzpamatovával se z vlastního šoku.

Rychle jsem se otočila a vyběhla z místnosti.

Daleko! Daleko-pryč! Bylo jediné na co jsem mohla a dokázala myslet.

 

„Tess, jsi v pořádku?“ zeptal se Remus a prohlédl si děvčátko.

Theresa přikývla.

„A co je tohle?“ obrátil její ruce, které byly celé od krve.

„To měla na rukách ta paní, zasáhlo ji to světlo, které…“ začala vysvětlovat Tess.

Remus vyděšeně pohlédl na Siriuse, ten už na nic nečekal a vyběhl za Sarah.

„Kde je maminka?“ uslyšel ještě Sirius Tessin hlásek.

 

Remus znovu objal svoji sestřičku.

„Maminka šla do nebe, Tess, je tam s babičkou,“ zašeptal Remus a z očí mu jedna za druhou kanuly obrovské slzy.

„A s andělíčky?“ zeptala se Tess.

„A s andělíčky a maminka je ten nejkrásnější andělíček,“ souhlasil Remus.

„To je dobře, že je s babičkou,“ poznamenala Tess. „A kde je tatínek?“

„Taky tam, dívá se na tebe a bude na tebe dávat pozor, aby se ti něco nestalo.“

„S maminkou a babičkou?“

„A se všemi ostatními andělíčky, jsi jejich nejoblíbenější holčička a tak na tebe budou dávat pozor.“

„Tak dobře,“ pousmála se Tess, položila hlavu na Rmusovu hruď a zavřela oči. „Budu se na ně každý večer dívat.“

 

Běžela jsem jak nejlépe jsem uměla, v hlavě se mi stále míhaly obrazy posledního boje mých rodičů. Náhle jsem ale zakopla a spadla na zem. Nesnažila jsem se vstát a rozbrečela jsem se naplno.

 

„Kde je Sarah?“ vybafl Sirius na jednoho skřítka, který zaléval květiny na oknech, i přesto rostliny rychle usychaly, jako-by na ně pražilo slunce.

„Paní je ve druhém poschodí, východního křídla,“ odpověděl skřítek. „Rmoutí se a květiny s ní. Umírají se svojí- a mojí- paní.“

Sirius zamumlal ‘díky‘ a rozběhl se, kam skřítek ukázal.

„Si!“ vykřikl, když uviděl zhroucenou postavu uprostřed chodby. Kolem ní tančila světýlka, ale když se vřítil do chodby rozlétla se pryč. „Sarah! Jsi v pořádku?“ klekl si a chtěl ji obrátit na záda, ale ona se mu vysmekla.

 

„Nech mě! Nech mě být!“ křičela jsem a bránila se jeho rukám. „Nech mě! Je to moje vina! Všechno je to moje vina! Nikdo z nich nemusel umřít! Nemusel!“

„Ale no tak,“ chytil mě za ramena a přinutil mě sednout si a opřít se o něj. „Kdyby nemuseli, tak by teď žili.“

„Ale proč oni? To je život tak nespravedlivej?!“ brečela jsem bál a nemohla jsem přestat- nešlo to.

„Kdyby byl život spravedlivý, nebyla by moje matka ta otřesná rašpla která jí je, ale nějaká jiná hezká ženská, do jejíž rodiny bych se víc hodil,“ poučoval mě Sirius a snažil se najít moje zranění- cítila jsem jeho ruce na ramenech. Když se dotkl rány v rameni, tiše jsem sykla. „Promiň,“ omluvil se.

„Siriusi, proč jsi přišel?“ zeptala jsem se. Mysl mi ale stále bloudila kolem slov, která řekl- život je nespravedlivý- nespravedlivý ke spravedlivým…

„Bál jsem se o tebe,“ přiznal. „ A proč ty jsi utekla?“

„Nemohla jsem být s nimi v jednom pokoji, nemohla jsem se dívat, jak trpí,“ přiznala jsem šeptem. „ Nabídnu jim, že zde můžou zůstat, ale nemyslím, že to přijmou.“

„To víš, že tady zůstanou,“ pohladil mě Sirius po vlasech.

„Jak si tím můžeš být tak jistý? Musejí mě nenávidět.“

„Přinejmenším Remus je ti vděčný,“ odporoval mi.

„Jak by mi mohl být vděčný? Kvůli mně zemřeli jeho rodiče!“

„Ale dovedla jsi mu Theresu, za to je ti vděčný. A James s Lily tu taky zůstanou. Lily kvůli tobě a James alespoň kvůli ní,“ pokračoval.

„A ty?“ hlas se mi chvěl.

„A já? Já tu zůstanu kvůli dívce, kterou mám moc rád,“ zašeptal. Zvedla jsem oči, abych mu viděla do těch jeho. Využil toho, sklonil se a opatrně spojil své rty s mými, teď už jsem se nebránila…

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...