Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 25

Otočila jsem se a rozhlédla jsem se po místnosti. U dveří se mihl stín. V další vteřině vyletěly dveře z pantů a s obrovskou ranou se setkaly s podlahou. Na schodišti se něco pohnulo, ale než to něco stihlo zareagovat- stín ode dveří křikl dvě slova.

Ucítila jsem pálení v očích…

 

Stála jsem na schodišti, zpoza zavřených dveří jsem zaslechla pláč.

„Neboj se, Tess, všechno bude v pořádku. Pšš-pšš,“ ozval se šeptem rozechvělý ženský hlas. „Tatínek se hned vrá-“ zmlkl, když se domem roznesl zvuk rozbíjejícího se skla. „Zůstaň tady, hned se vrátím.“

Po tváři mi stekla slza…

 

U mých nohou ležel mrtvý muž a u něj se slzami v očích klečela žena. Nad párem stály dvě postavy zahalené v černých pláštích.

„Co chcete?!“ plačtivě vykřikla žena a pohlédla na postavy. Poznala jsem v ní paní Potterovou.

„Avada kedavra!“ odvětila jedna z postav.

„Ne,“ špitla jsem a další dvě slzy opustily moje oči…

 

Zahlédla jsem oheň. Vznášela jsem se nad pralesem a pozorovala prchající lidi, plačící děti a dvě osoby bojující s několika zakuklenci. Zakuklenců bylo mnoho, a i když osobám pomáhal obrovský pruhovaný- tygrovi podobný- drak, o několik hlučných minut později obě padly k zemi. Drak bolestně zařval a snesl se na skupinu zakuklenců- několik jich roztrhal.

„Néé!“…

 

Přede mnou ze země vyrůstaly čtyři náhrobní kameny, které nesly čtyři jména: Evansovi – Lupinovi – Potterovi – Foccuriovi.

Zaslechla jsem tichý hlas, jak s jemností vyslovuje slova velmi smutné básně:

„ Čtyři hroby vedle sebe tlí,

V každém dva lidé věčně spí,

Všichni stejně zhynuli, sic každý jinde stál

Každého z nich vzal si všeho temna pán.“

Byl to můj hlas…

 


„Udělejte něco!“ zaslechla jsem rozechvělý šepot.

„Víš určitě, že si nevzala třeba lektvar na spaní?“ zeptal se druhý.

„Ne, nic si nebrala!“ odporoval ten první hlas.

Měla jsem mokré tváře, cítila jsem pálení v očích.

„Ne,“ špitla jsem. „Všechno, jen tohle ne.“

„Si! Jsi v pořádku?“ zeptal se někdo.

„Nemůže- NESMÍ to být pravda!“ Vykřikla jsem a posadila se.

„Sarah?!“ někdo mě chytil za ruku. Pohlédla jsem tomu dotyčnému do tváře.

„Lily…“ rozhlédla jsem se. Byli tu všichni- Sirius, James i Remus. Stáli kolem mé postele a ustaraně mě pozorovali.

Možná ještě někoho zachráním, možná nemusejí zemřít, možná-

Rychle jsem sklouzla z postele, došla ke skříni a hodila na sebe první co jsem uviděla. Poté jsem spěchala ke dveřím. Chtěli jít za mnou, ale já rychle zabouchla dveře a zapečetila jsem je. Se zasvištěním jsem zmizela- Tajemství rodu mě odneslo do místa mé první vidiny…

 


Uslyšela jsem rachot a rychle jsem vyběhla schody.

„Jdeme, tady je práce skončena,“ zavelel někdo ve vedlejší místnosti. Tři Smrtijedi prošli těsně kolem mého úkrytu, který mi poskytly otevřené dveře. Poté se všichni chytli nějaké stříbřité věci a zmizeli.

Sklonila jsem se nad mužem ležícím v patře u schodiště. Odvrátila jsem zrak- nemohla jsem vydržet dívat se do těch bolestí prosycených mrtvých očí. Ani Lilyina matka nepřežila… Tajemství rodu mě přeneslo na další místo- dům Remusových rodičů…

I zde ještě slídili Smrtijedi. V obývacím byli pán a paní Lupinovi- oba mrtví, v kuchyni jsem zaslechla šramot a zahlédla plášť- Smrtijed. Rychle a hlavně tiše jsem doběhla ke dveřím, za kterými se v mém snu ukryla paní Lupinová a ta uplakaná Tess. Opatrně jsem otevřela dveře- sem se Smrtijedi dosud nedostali.

„Tess,“ špitla jsem.

Nic. Nic- jen klid.

„Tess, jsem kamarádka Remuse,“ zkusila jsem to znovu.

Zpoza skříně na mě vykoukly dvě hnědá očka asi osmileté dívenky.

„Opravdu?“ zeptala se mě.

„Ano, přísahám, pojď odsud pryč, než nás najdou. Odvedu tě k Remusovi. Pojď, prosím.“

Dívka chvíli váhala, ale nakonec ke mně přistoupila. Sevřela jsem její dlaň ve své a pohladila jsem ji po tváři.

„Teď se přemístíme ještě do jiného domu, potřebuji se přesvědčit- a potom tě zavedu k Remusovi, ano?“

Tess kývla. Sevřela jsem Tajemství rodu a obě jsme se přemístily do domu Potterových.

Pán i paní Potterovi leželi v obětí v předsíni jejich domu. Tess, když to uviděla, zalapala po dechu a její vystrašená kukadla se ještě víc rozšířila strachem.

I ten zanedbatelný zvuk však přilákal vrahy Jamesových rodičů. Do pravého ramene mě sekl žlutavý paprsek. Byla jsem tolik rozrušená, že ochrana, kterou mi dávalo Tajemství rodu byla oslabena. Rychle jsem stiskla Tessinu ručku a přemístila jsem nás zpět na Foccurijské panství.

Do vysušených očí mi znovu vhrkly slzy, tentokrát bolesti. Než jsem pohlédla do tváře Tess, slzy se mi podařilo potlačit.

„Pojď, Remus tě určitě rád uvidí,“ zašeptala jsem a vedla ji k jejímu bratrovi, jak jsem předpokládala.

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...