Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 24

Pozítří se mají James, Sirius a Remus vrátit k Potterovým.

Když jsme se vrátili z Oázy, něco málo jsem jim řekla.

Pověděla jsem jim o válce mezi elfími potomky a zplozenci temna. Války se tehdy na straně elfů účastnili tři rody: Foccuriové za Evropu, Nekoové z Egypta a potomci Š‘-chuang-tia z dinastie Čchin (museli patřit k čarodějům, jak jinak by mohlo být vyrobeno terakotové vojsko?). Po té co se elfské straně válčících podařilo částečně zapudit temnotu, museli Foccuriové slíbit ostatním dvěma rodům, že do dvou tisíc let najdou jejich Dcery krve vyvoleného, který bude schopen temnotu uzavřít do jejich království a dát tak na nějaký čas lidstvu klid a mír…

 

Teď zrovna jsme všichni byli v jednom z obývacích pokojů. James se věnoval Lily, Remus si četl knihu, kterou jsem mu dovolila půjčit si z mé knihovny, já jsem si zvyšovala kondičku a běhala jsem, no a Sirius se mě snažil chytit, aby dostal zpět svoji hůlku- prostě idylka zamračeného dne.

„Dostanu tě a až se to stane, tak uvidíš věci, kterýs ještě nezažila!“ funěl Sirius.

Já si zívla a běžela jsem dál. Skoro to už začínalo vypadat, že já honím jeho…

„Paní slečno! Paní slečno, na pozemky Foccuriů vstoupily dvě neohlášené poznávacími zařízeními doposud neznámé osoby!“ vřítil se do místnosti skřítek.

Okamžitě jsem zastavila.

„Jak vypadají, Periklési a co jsou zač?“

„Dva muži v černých čarodějnických pláštích s kápí. První- čarodějné schopnosti třetího stupně vyššího, vlastní kouzelnickou hůlku s blánou z dračího srdce. Druhý- čarodějné schopnosti druhého stupně nižšího, kouzelnická hůlka s žíní jednorožce, amulet s ochranou před kouzly třetího nejvyššího stupně,“ oznámil okamžitě skřítek.

„Dost chatrná obrana,“ odfrkla jsem si. „Nech je projít, promluvím si s pány u hlavních dveří.“

„Ano, paní slečno,“ uklonil se skřítek a zase odběhl.

„Co to znamenalo to- čarodějné schopnosti třetího stupně vyššího a druhého stupně nižšího?“ zeptal se s očividným zájmem Remus.

„Čarodějné schopnosti mají pěr stupňů: První, druhý, třetí, čtvrtý a pátý. První je nejlepší, pátý nejhorší. Stupně se pak dělí na dalších pět podstupňů: Nejvyšší, vyšší, střední, nižší a nejnižší. Chapato?“ rozhlídla jsem se po svých přátelích. „Prostě si sem napochodovali dva průměrní čarodějové- těch se bát nemusíme. Kdyby to byl nějaký čaroděj prvního stupně, už bych ho tak blízko k zámku nepustila. Siri- chytej!“ hodila jsem mu jeho hůlku a sama jsem vyšla z obýváku. Ostatní se po sobě podívali, pozvedali se (Sirius se námahou zhroutil do křesla) a následovali mě.

Když jsem otevřela bránu, vyšla jsem ven a založila si ruce na prsou, oba nezvaní hosté se na chvíli zarazili. No, po chvíli se vzpamatovali a pokračovali v cestě ke mně.

„Kdo jste? Co chcete? Proč jste nepřišli za světla? Kdo vás poslal? A, do háje, proč sem chodíte v tom dešti?“ vybafla jsem na ně s kupou otázek. Oba zakuklence to trochu zaskočilo a tak jsem si na odpověď musela chvilku počkat.

„Posílá nás Temný pán, máme pro tebe od něj poselství,“ oznámil mi ten vyšší.

„A to si s tím nemohl jako přijít sám?“ zeptala jsem se otráveně. To je zaskočilo ještě víc… Zaskočilo je to natolik, že na mě ten vyšší vytáhl hůlku.

„Mluv slušně nebo tě za tvou drzost potrestám!“ zavrčel na mě.

„A já si to poselství potom asi neposlechnu… Hele, tady je neuvěřitelná kosa, tak kdybyste byli tak moc hodní a konečně se vymáčkli- nemám na vás celej den!“

Vysoký Smrtijed se napřahoval ke kouzlu, ale ten menší ho zastavil. „Temný pán ti dává poslední šanci, buďto s námi teď dobrovolně nebo nedobrovolně odejdeš nebo, když se budeš bránit, bude tě muset Temný pán přesvědčit jiným způsobem,“ oznámil mi.

„Aha,“ poškrábala jsem se na hlavě a otočila jsem se zpět do domu, u dveří jsem zahlídla Siriusovu hůlku, jejího majitele, ani nikoho jiného jsem však neviděla. „A když s vámi teď dobrovolně ani nedobrovolně nepůjdu? Jak mě bude Tom přesvědčovat?“

„Jak jsi to Temného pána nazvala, ty Mudlovská šmejdko?!“ zařval na mě ten vyšší.

„Fuj,“ zamávala jsem si rukou před obličejem. „Čistíš ty si vůbec zuby?“ zeptala jsem se zhnuseně. Někdo za dveřmi zadržoval smích- Sirius se asi dobře baví… „A navíc- já nemůžu být Mudlovská šmejdka, jsem z čistokrevnýho rodu.“

„Týýý-!“ vysoký Smrtijed se třásl vzteky.

„Tak jak mě bude přesvědčovat?“ nevzdávala jsem se.

„To si raději ani nepřej vědět,“ zavrčel ten menší.

„Aha,“ zopakovala jsem. „Takže tajný. No, jelikož se mi v tom dešti nikam nechce, tak si bude muset to svoje přesvědčování ozkoušet. Má hold smůlu, milánek,“ ušklíbla jsem se. „Tak se teda mějte, dobrou.“

„Tak to teda ne, holčičko, Mdloby na tebe!“ křikl vyšší. Sirius byl ale pohotový, vyskočil zpoza dveří a kouzlo odrazil. James s Remusem ho s napřaženými hůlkami následovali. Lily měla hůlku jen vytaženou, prošla mezi Siriusem a Jamesem a postavila se mi po boku.

„Díky, Siri, to nemuselo být,“ usmála jsem se na svého ochránce. Poté jsem si vložila do úst dva prsty a třikrát jsem zahvízdala. O pár vteřin později se vedle mě usadil Plamínek. Musel být někde poblíž, Perikles asi zburcoval celý zámek… „Máte na srdci ještě něco?“ zeptala jsem se Smrtijedů.

„Jen to, že svého rozhodnutí budeš velmi litovat!“ zavrčel vyšší Smrtijed, sáhl do kapsy a zmizel. Jeho společník ho následoval- asi měli přenášedla, mají štěstí, že odtud pryč to jde, sem se s přenášedlem nikdo nedostane…

„Tys jim teda dala, myslel jsem, že se udusím smíchy, když jsi mu řekla, že mu smrdí z huby,“ zasmál se Sirius.

„Jo, málem se nám tam skácel a James k tomu taky neměl daleko,“ souhlasil Remus a zašklebil se na Jakeše.

„Mám strach, že toho vážně budu litovat,“ zamračila jsem se a sklopila zrak.

„No tak, Si, co se stane- stane se, budeme spolu- a spolu to všechno zvládneme,“ objala mě Lil kolem ramen. „A teď pojďte, já bych si dala něco k jídlu a pak abychom už šli do postelí. Nevěřili by jste, jak je to psí počasí a nicnedělání uspáááááávající,“ zívla.

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...