Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 23

„Tak, usadíme se třeba tady.“ ukázala jsem na velkou plochu, kde nikdo nebyl.

„Ehm, nezdá se ti divný, že tam nikdo není?“

„Ne, červený mravence nikdo nemá rád…“

„A to tam chceš jít?“

„Jo, ty mravence jsem tam totiž nasadila já, hlídají mi místo, jsou kouzelní.“ Mávla jsem rukou a minimální hemžení na trávě okamžitě přestalo. Roztáhla jsem tam deku a přetáhla jsem si šaty přes hlavu.

James se Siriusem se okamžitě zdekovali do vody. Remus i Lili si četli a já se opalovala…

„Jdu do vody, jdeš taky?“ zvedla se asi po půl hodině Lily.

„Za chvilku jsem táám.“ zívla jsem. A pozorovala jsem ji, jak postupuje k vodě, pak ji ale někdo zastavil, Lily se po mě nezapomněla ohlédnout. Vstala jsem a šla jsem za nimi.

„Slečno, to by mohl říct každý.“

„To co říká slečna se jménem Lily je většinou pravda.“ vložila jsem se do rozhovoru. „Mimochodem, co jsi říkala?“

„Slečno Foccuriová!?“ řekl ohromeně muž, který tu hlídal vstupenky.

„Áh, tebe já znám, ty jsi Greg.“ vzpomněla jsem si.

„Omlouvám se slečny, přeji vám krásný den.“ Snažil se od nás co nejdřív dostat, věděl, že urážet mé hosty by mu nemuselo prospět.

„Díky Gregu, nezapomenu se o tobě zmínit, až někdy potkám pana Winterse.“ usmála jsem se na něj a počkala, dokud nezmizel otravovat někde jinde.

„To bylo o fous už mě odtud chtěl vykopnout… Deš teda do vody?“

„Za klukama?“ zamrkala jsem na ni. „Moment, Remus s nima není?“

„Asi ne. Podívej, je na dece.“

„Víš co, jdi sama, já s Remem prohodím pár vět a za chvíli za váma příjdem.“

„-em?“ zeptala se pro jistotu.

„Přesně tak, příjdem.“ Lily tedy pokračovala ke krásně modré mořské vodě a já se vydala k Remusovi.

„Čauky, Remusi, proč nejsi ve vodě?“ přisedla jsem si k němu.

„Mohl bych se zeptat na totéž.“ pokrčil rameny.

„Můžu ti pomoct, jen mi musíš věřit. Vím o všem, Remusi. To vše kvůli jizvám, které už nikdy nezmizí, jak říkala Pomfreyová, je to tak? Kvůli tomu si nemůžeš užívat prázdniny, jako každý jiný?.“ Remus na mě zíral částečně vyděšeně, částečně udiveně a částečně dokonce nechápavě.

„Ne-nevím, o čem to mluvíš.“

„Ale no tak, myslíš, že nevím co se stane s vlkodlakem, který nemá komu ublížit?“

„Pokud to víš, určitě také víš, že nejde zařídit, aby ty jizvy zmizely.“

„To, že čarodějové nedokáží zmizet jizvy neznamená, že to nedokážu já.“ pohlédla jsem mu do očí. „Věř mi Remusi.“

„Co to říkáš, vždyť ty jsi taky čarodějka…“

„Myslíš, že by čarodějka dokázala tohle?“ Zvedla jsem ze země semínko, které sem asi přivál čarodějný vítr od nedalekého o samotě stojícího stromu, a položila si ho doprostřed dlaně. Soustředila jsem se až tenoulinkou skořápečku obalující semínko neprorazil malinký zelený výhonek a pomalu nezačal stoupat do výšky, tam jsem ho zastavila a položila do trávy.

„To je neuvěřitelné…Můžeš-můžeš to udělat teď?“ přikývla jsem.

„Svlíkni si tričko.“ na chvilku se zarazil a rozhlédl se, ale hned si triko sundal. „A lehni si.“ řídil se mými příkazy. Prohlédla jsem si jizvy. „Tahle ještě není úplně zahojená.“ přejela jsem po ní jemně prstem. „Nezmizí úplně, ale s tím zbytkem to bude v pořádku. Teď zavři oči, prosím.“ jakmile jeho jantarové vlčí oči zmizely, zavřela jsem oči i já a nechala začít proudit magickou energii, kterou jsem čerpala z květin a trávy v okolí. Jizvy jedna po druhé mizely, až zůstala jen dlouhá načervenalá skvrna po nezahojené jizvě.

Remus si s údivem prohlížel své paže, které teď už nehyzdily žádné jizvy… „Děkuju ti Sarah, nevím, co bych ti za tohle mohl nabídnout.“

„Co takhle pozvání na zmrzlinu?“ usmála jsem se na něj. „A teď pojď do vody.“ rychle si sundal kraťasy pod kterými měl plavky (doufám, že jste nic jinýho ani nečekali ;-)) a společně jsme vběhli do vody. „Teď poslouchej, poplaveš nenápadně za nimi, já poplavu pod hladinou a stáhnu… hmm, třeba Jamese pod vodu. Ty zezadu stáhneš Siriuse, ale až po mě a budeš při tom pořádně řvát… Bude švanda.“ usmála jsem se zářivě. „A až uvidíš červené světlo, pustíš ho a poplaveš kousek dál a taky se vynoříš.“ Remus přikývl a začal plavat. Já zatím hupla ladnou šipku do modrých vlnek. ‘Teď posbírat co nejvíc kyslíku z vody.’ pomyslela jsem si a začala k sobě lákat vzduch, dokud se mi kolem hlavy neutvořila bublina.

Už jsem byla téměř u kluků a Lily, asi se jich snažila zbavit. ‘Jen počkej Jamesi, jen počkej.’ Byli v celkem hluboké vodě, já je podplavala a chytla hubenějšího Jamese za nohu a táhla ho ke dnu. Začal kopat nohama a mávat kolem sebe rukama, viděla jsem, jak otevřel pusu a vyšli mu z ní bublinky. Švihla jsem rukou a kolem jeho úst se objevily bublinky přivolaného vzduchu, ze kterých mohl dýchat kyslík. Po chvíli i Remus táhl svoji oběť ke dnu. Nechala jsem svoji volnou ruku ozářit rudým, oheň připomínajícím, světlem. A pustila jsem zaraženého a už se nezmítajícího Jamese, on i Sirius stoupali k hladině, Sirius se ještě pokusil chytit Remuse, ale Remus byl rychlejší a mrštnější a unikl mu. Taky jsem se nechala nadnést vodou. Konečně jsem vystrčila hlavu a nadechla se čerstvého vzduchu neprosyceného takovou vlhkostí, jako ten který jsem dýchala doteď.

„Ahoj broučínci, jak se vám líbilo pod vodou?“ usmála jsem se na ně, jak jinak než zářivě, dnes mám velmi dobrou náladu, asi proto, že všechno co plánuju vychází na jedničku. „Jsi v pohodě Remusi?“

„Všechny funkce v pořádku, madam.“ zasalutoval a oplatil mi úsměv a přiblížil se blíž k naší skupince.

„Tos zosnovala ty?“ zaječela na mě Lily. „James byl pod hladinou nejmíň tři minuty!“

„Bylo to neuvěřitelný, kolem obličeje se mi vyrojila spousta bublinek a já měl co dýchat.“ vložil se do rozhovoru stále trochu otřesený James.

„Díky za pochvalu, Jimmy.“

„Mě by spíš zajímalo, jak jsi to udělala, že jsi nás stáhla oba a co měly být ty bublinky a to červený světlo?“ ozval se i Sirius.

„Bohužel, ale tebe stáhl Remus, bublinky jsou tajemství a červený světlo znamení pro vaše propuštění.“ vysvětlila jsem. Teprve až teď si kluci pořádně uvědomili Remusovu přítomnost.

„Moment, co ty tady děláš?“ zeptal se ho James.

„Prostě tu jsem,“ pokrčil Remus rameny, i když ve vodě to nebylo tak moc vidět.

„Dobře, ale co tvoje jizvy?“ odsouhlasil mě James. Remus zvedl pravou ruku.

„Jsou pryč.“ řekl šťastně.

„Ale jak…“ nechápali kluci.

„Další tajemství.“ usmála jsem se znovu. „Lily, chytáš.“ plácla jsem ji po rameni, mrkla na Remuse a oba jsme plavali pryč, každý na jinou stranu, Sirius i James zůstali zaraženě na místě.

„Dobře. Blacku, máš babu.“ plácla Lily Siriuse a taky plavala pryč.

„Dobrá, je to na tobě Jamesi.“ pokrčil rameny Sirius, předal babu dál a taktéž plaval pryč. James zamrkal a rozhlédl se, nejblíž byl stále Sirius, tak se vydal za ním.

Takhle jsme blbli ještě asi tři hodiny, než jsme nezačali mít hlad.

„Končíme! Jde se jest!“ vykřikla jsem, když mě dohonil Sirius. Škaredě se na mě usmál, chytil mě kolem pasu a stáhl pod vodu. Držel mě tak, že jsem mu hleděla do očí. Něco v nich bylo. Něco, co by hřálo i v nejmrazivější zimě a zároveň chladilo v nejteplejším létě… Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to, musela jsem se dívat do těch nádherných hnědých očí… Ne! Jsem přece Foccuri! Vím přece, že není vyvoleným! Tohle nemůžu! „Ne!“ vykřikla jsem, z pusy mi vyletěly pouze bublinky a já se mu konečně vytrhla ze sevření. Vyplavala jsem ke hladině a odtud ke břehu. Jakmile jsem mohla stoupnout na pevnou zem, utíkala jsem pryč. ‘Tohle nemůžu! Nesmím se zamilovat! Mým osudem je vychovat Vyvoleného, naučit ho magii Nejstarší krve a vycvičit z něj Ergana Puteri de Sînge!’ Honilo se mi hlavou, sedla jsem si na naši deku a zakryla si obličej dlaněmi. „Nemůžeš se zamilovat, odsoudíš ho tím k smrti, Sarah!“ šeptala jsem si pro sebe a snažila se zadržet slzy. „Musíš hledat Vyvoleného! Nikdo nesmí vědět o tvém poslání a proto se nemůžeš zamilovat. Alespoň do té doby než nedokončíš to, co je tvým osudem. Rozumíš tomu Sarah? Nesmíš!“ Náhle se mi před očima objevila moje máma, byl to pohled jako-by z ptačí perspektivy, hned na to jsem uviděla čtyři hroby, na pomnících bylo něco napsané, ale přečíst jsem to nestihla, obraz zmizel.

„Si? Jsi v pořádku?“ zeptala se mě Lily, škubla jsem sebou, vůbec jsem si nevšimla, že by sem přišla.

„Jasně,“ otřela jsem si slzy. „Všechno je v pohodě.“

„Opravdu? Nevypadáš tak.“

„Málem jsem porušila jednu moc tajnou věc rodu Foccuriů a potom jsem… vysvětlím ti to doma.“ zašeptala jsem, když jsem zpozorovala, jak se k nám blíží kluci.

„Je ti dobře?“ zeptal se mě opatrně Sirius. „Napřed jsi mě doslova hypnotizovala a potom jsi mě málem utopila, když jsi mě kopla do břicha. Upalovalas, jako by ti za patama hořelo.“

„Ne, jen jsem se lekla.“ zakroutila jsem hlavou, věřili mi, v mých očích byla stále vidět spousta strachu.

„Čeho prosimtě?“

„A-asi se mi něco zdálo…“

„Už zase? Co se tady stane?“ nechápala Lily.

„Nebyl jako ty ostatní, bylo to spíš, jako upomínka na ten příští. Jen kraťoučký odraz…“

„A tenhle probíhá, probíhal, nebo se teprve stane?“ zeptal se Remus.

„Jak jsem řekla, upomínka k něčemu velkému, a tentokrát na to budu sama.“

„Jak to myslíš?“ nechápala Lily.

„Máma, je pořád ještě v Africe, jsou tam nějaký nepokoje.“

„Co vlastně tvý rodiče dělaj?“ vyzvídal Remus.

„Kroniky, záznamy z válek, bitev, nepokojů a národních a pohraničních soubojů ve světě, při kterých byly použity kouzla.“

„Nudnej život.“ okomentoval to Sirius.

„Nudnej? Při těhdle akcích jde mnohdy o krk, Siriusi. Je v tom spousta posunů v čase a obranných kouzel, který ty ani já neznáme. Učili se od svých tří let, aby to mohli dělat. Víš kolikrát jsem byla strachy bez sebe, jestli se mi rodiče vůbec vrátí domů? Nemám žádný další příbuzný, i když mou krev máš v sobě ty, James i Remus, všichni, kdo maj v rodu kouzelnickou krev, šla bych do děcáku a všechno, co mě rodiče učili by bylo v háji, ministerstvo by naše bohatství rozdalo nebo by si je nechalo a černokněžníci by se dozvěděli všechna tajemství, které se můj rod snažil po tisíciletí ukrýt. Hned druhej den bych navíc byla tuhá. Buďto by mě někdo zabil nebo bych kolem sebe neměla dostatek rostlin, který by mě udržovaly při životě… K sakru!“ kluci nestačili zírat, Lily všechno už věděla, jednou jsem taky takhle vybuchla… No co, už je to venku.

„Rostliny?“ vymáčkl ze sebe Sirius. Rozhlídla jsem se kolem sebe, nikdo nás naštěstí neposlouchal, všichni byli ve vodě.

„Dobře, tak já vám něco málo řeknu. Oblečte se a za pět minut u brány.“ kluci přikývli a odešli se oblíct na svou deku. Já i Lily jsme si natáhly na plavky šaty, složily deku a ručníky a všechno nacpaly do tašky. Váček s penězi jsem si nenápadně dala do kapsy šatů. „Počkej na kluky, já si musím ještě něco zařídit.“ Lily přikývla. Vběhla jsem do hlavního domu, kde byl bar a různý jiný podobnosti, a zastavila se u zrcadla, visícího u jedné z mnoha exotických květin.

„Dren? Heslo je Lochneska.“ zašeptala jsem.

„Lochneská příšera, Si, Lochneská příšera. Kolikrát ti to mám opakovat?“ ozvalo se ze zrcadla. „Tak pojď dovnitř.“ Dotkla jsem se zrcadla a to mě vcuclo do skryté místnosti. Přivítala mě asi dvacetiletá, dohněda opálená dívka v kraťounkých modrých šatech, úplně stejné barvy jako byly její oči, s velmi dlouhými blond vlasy, svázanými do prazvláštního copu, do kterého měla zapletená pírka, pestrobarevné korálky a zacvakané hordy skřipečků. „Dlouho jsem tě neviděla, Si, jak jde život?“ objala mě.

„Ále, znáš to, škola, cvičení, učení- šedá zažitá norma.“ mávla jsem rukou.

„A kdopak jsou ti hezcí kluci, co se kolem tebe a tvé kámošky dneska točili?“

„Kamarádi ze školy, tráví víc času školníma trestama než na vyučování.“

„Pěkný kvítka.“ pokývala Dren hlavou. „Kterejpak je tvůj <i>prieten</i>?“

„Nó, sice né tak úplně, ale tenhle.“ ukázala jsem na jednom ze snad stovky monitorů Siriuse.

„Hmm, máš dobrej vkus. Jak se jmenuje a co ten zbytek?“

„Sirius Black. Jo tohle je James Potter, je zabouchlej do Lily. A ten poslední, to je Remus Lupin.“

„Black a Potter? To mi nejde nějak zvlášť dohromady. A ten Lupin, má něco s vlkodlakama, že? Má to ve spisu nebezpečnejch pololidí.“

„Hmm, jo.“ přikývla jsem. Dřív jsem netušila, jak to dělá, že všechno takhle stíhá. Krásná a hlavně opálená modrooká blondýna, kdo by řekl, že to je pomalu tísíc let stará upírka?

„Tak jo, chceš domů?“ zeptala se a sedla k jednomu počítači.

„Jo. Transport do hlavní haly, normální čas, žádný změny.“

„Všichni?“

„Já, Lil, a ti tři.“ přikývla jsem.

„Takže to bude,… ty máš zákaznickou slevu šedesát procent… hmm… ti kluci jsou celkem pěkní, tak jim strhnem dvacet procent, kamoška pojede za celý, i když… patnáct procent-má hezkej krk. Takže celkem to máš 109 a půl galeonu a že jsi to ty, snížím ti to ještě na sto pět. Hmm?“ podívala se na mě.

„Jasnačka, tady mám dvě stě, tak mi vrať devadesát pět a jsme si kvit.“ hodila jsem jí váček. Zatímco Dren hledala váček a příslušným počtem galeonů, já se rozhlížela po jejím vybavení.

„Tu máš, nechám to tam nanejvýš tři minuty. Tak leť, ať to stihneš, je to tady.“ podala mi nový váček a ukázala, kde mám portál.

„Díkec Dren, měj se dobře.“ objala jsem ji. A prošla zrcadlem zpátky do hlavního domu. „Tak, jde se panstvo. Portál máme zařízenej, hrozně jste se Dren líbili, dala vám na můj vkus dost velkou slevu.“ zamrkala jsem do skryté kamery.

„Slečno Foccurová,“ ozvalo se nad pláží. „Ještě slovo a budeš mě následovat v mém prokletí.“ všichni návštěvníci se rozhlíželi, na koho-že to je.

„Jasan. Už se na to připravuju od našeho prvního setkání, už tehdy jsi mi říkala, jaký krásný to nemám krk.“ zamumlala jsem.

„Tentokrát to myslím vážně Si, ještě slovo a budeš tady sedět se mnou a pozorovat ty nádherný tepny…“ Ozvalo se už tišeji přímo vedle Si.

„To bys ale přišla o kšeft.“ namítla jsem.

„Za třicet vteřin zavírám portál.“ oznámila mi Dren.

„Dobře.“ Chytila jsem Jamese a Siriuse. „Jdete první pánové.“ a strčila jsem je do plotu, kde byl náš portál. Plot se zavlnil a Sirius s Jamesem zmizeli.

„Já jdu sama.“ ozvala se Lily a taktéž prošla plotem a zmizela. Než stačil Remus otevřít pusu, chytila jsem ho za paži a spolu s ním jsem prošla portál.

„Přestaň provokovat Si, víš, jak to nesn…“ víc jsem neslyšela, protože jsem vyšla u nás doma.

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...