Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 21

„Ty-víš-kdo ti usiluje o život?“ nevěřil James.

„Není to žátnej Ty-víš-kdo. Je to Tom Raddle a říká si Voldemort, jak správně řekl Rik. Ale zpět ke tvé otázce, kdo by to byl do něj řekl, že? Čemu se divíš víc? Že ještě žiju nebo, že se zajímá o někoho takového, jako jsem já?“

„Asi obojímu.“ Odvětil James.

„Já ani jednomu.“ Ozval se Remus.

„Jak to?“ obrátil se na něj James.

„Po tom, co jsem tady viděl, se Voldemortovi nedivím, že by chtěl buď ovládnout nebo zabít Siinu rodinu. Mají věci z budoucnosti a tak. Ne, já bych se taky bál, kdyby se proti mně postavil někdo takovej, jako je Si,“ vysvětlil Remus.

„Správně. A pokud si už všechno pamatuju… potřebuju si zavolat. No není zvláštní, že jsem si měla vzít tři dávky a přitom se mi paměť vrátila už po první?“ zamumlala jsem. „Lééóó!“ vyšla jsem z pokoje a dál přes sklad lektvarů na chodbu.

„Ano, paní slečno?“ vypískla skřítka.

„Připrav jídlo pró… jeden, dva, tři… pět lidí. Potom připrav svačinu na cestu a oznam naši návštěvu v Kouzelnickým vodním centru Oáza.“ Vyjmenovala jsem jí úkoly.

„Zajisté, paní slečno.“ Poklonila se mi a zmizela.

„Byly jste tam někdy? Myslím v Oáze,“ obrátila jsem se na kluky.

„Oáza je děsně drahá!“ zakroutil hlavou James.

„Máma by mě nikdy na tak drahý místo nevzala. Nikdy neutrácela pro moji radost či potěšení,“ ušklíbl se Sirius.

„Ty nás tam chceš vzít?“ otázal se Remus.

„Je to tam fajn, uvidíte,“ usmála jsem se.

„Si, my na to nemáme peníze, víš? Prachy- chechtáky…“ nervózně se usmál i James.

„A proč si myslíš, že jsem vás ještě nevyhodila? Beru vás jako návštěvu. Máme sice za domem krytej bazén, ale Oáza je lepší. Rozumíš tomu, nebo to chceš písemně?“ podívala jsem se na něj s výzvou na souboj v očích.

„Si, mě se taky nelíbí, že za mě budeš muset platit vstupný…“ začala Lily.

„A kdo tady mluví o vstupným?!“ nechápala jsem, nabízím jim nejlepší zážitek v snobským vodním parku, kam chodí jen vznešené kouzelnické rody z celé Evropy a oni se dohadují kvůli vstupnýmu!

„To se tam jako neplatí vstupný?“ nechápal Sirius.

„To bys nevěřil, jaká je to pro vlastníky čest, když se tam objeví někdo z rodiny Foccuriů. A pokud jste se mnou, tak jste považováni za obrovskou návštěvu. Foccuriové neplatí, část Oázy je naším majetkem.“

„A jak se tam dostaneme?“

„Tam stejně jako z Příčné a zpátky… no, to se zařídí až tam.“ Už jen vyběhnout jedno schodiště a projít chodbou.

„Počkejte na nás, Si,“ funěl James, když se za mnou hnali do schodišť. Lily mi stačila celkem dobře, i když poprvé mě taky nestíhala.

„Budeš muset začít cvičit, protože jinak tady nebudeš stíhat,“ křikla na něj Lily. „My půjdem z obědu a ty teprve na snídani.“ Zasmála se. To už jsme dorazily do mého pokoje. Rozrazila jsem dveře a rovnou zapadla do Technického pokoje. Sebrala jsem ze stolu dýku a meč a znovu vyšla z pokojů na chodbu.

„Kam deš?!“ zhrozil se Sirius, když jsem se s nimi střetla uprostřed chodby.

„Nepotřebuju, aby se někdo zranil. Odnesu to do zbrojnice. Vy jděte do mého pokoje, to je na konci chodby,“ a šla jsem dál.

„Jak to dělá, že se ani nezapotí?!“ nevěřícně zahučel James na Siriuse.

„Na to si zvykneš,“ křikla jsem na něj a zmizela v levé vedlejší chodbě.

 

O pět minut později jsem byla zpátky.

„Tak a kdepak tě máme?“ zamumlala jsem si pro sebe a začala se rozhlížet po svém mobilu. „Tady jsi!“ zvedla jsem malý přístrojek s tlačítky do písmena X a našla jsem Molbiino číslo.

„Tůt… tůt…tůt…“ opakovala jsem po přístroji. Mohlo to být tak deváté tůt, když se ozvalo: “Dostali jste se do hlasové schránky čísla 7-2-8-6-5-9-9-0-3, po zaznění signálu zanechte vzkaz.“

„Ty huso!“ zanadávala jsem do mobilu. „Promiň, ale teď jsem na tebe moc naštvaná, protože jsem ti už nejmíň čtrnáctkrát říkala, že si tu hlasovku máš vypnout! Potřerbuju s váma mluvit, protože se mi paměť vrátila už teď, takže až se uráčíte vrátit, tak mi laskavě zavolejte! Zdravím a přeju vám bolestivou smrt!“ zavrčela jsem. Vypla volání a třískla mobilem o zem. Tomu se, jako obvykle, rozletěl kryt (už bych si měla sehnat jinej, ale když mě se tam ten Alonso tak líbí!!!) a tak jsem si klekla a začala sbírat.

„A-ou… Tak si ten kryt budu muset přece jen koupit novej.“ Zvedla jsem zadní část krytu, nebo spíš jednu ze tří částí zadní části krytu…

„Co se stalo?“ zeptala se Lily a zírala na rozmlácený mobil.

„Spadnul mi a jaksi to už nevydržel.“ Začala jsem se nevinně rozhlížet po stropě a škrábat se na krku.

„Jo, to jsem viděl,“ uchechtl se Sirius. „Vyletěl ti z napřažené ruky.“

„Chudáček Alonso,“ fňukla jsem nad rozbitým zubícím se obličeji mého formulového oblíbence (samozdřejmě z budoucnosti, mám i oblíbence z přítomnosti a ti jsou dokonce dva, ale ti nejsou tak hezcí a nejsou to Španělé… jestli vás to zajímá, tak to jsou oba Brazilci. První- Nelson Piquet, a ten druhý- Ayrton Senna, který se roku 1994 zabije…)

„Alonso? Kdo to je?“ pozvedl Remus obočí.

„Toho neznáš…“ mávla jsem rukou a dál sbírala pozůstatky svého mobilu.

„Třeba jo,“ snažil se mě Remus přesvědčit.

„Ty znáš někoho z jednadvacátého století?“ podívala jsem se na něj naoko zaraženě.

„Jedna-dva…“vykoktal.

„Tři-čtyři-pět,“ ušklíbla jsem se.

Konečně jsem našla svoji SIM kartu. Z kopy součástek a rozkuchaných mobilních i normálních telefonů jsem vyhrabala jakž-takž funkční mobil, který jsem používala před hódně dlouhou dobou- Nokii 5110…

„To je ale hezkej křáp, co myslíte?“ zvedla jsem ho, aby si mohli můj staro-nový mobil prohlédnout.

„To je ale rozdíl,“ vydechl Sirius. „Vždyť ten cos rozflákala je o polovinu menší!“

„Tomu se říká pět až osm let,“ ušklíbla jsem se. „Budu muset požádat Molby, aby mi do srpna koupili novej mobil… Nějaký fajnový Samsung nebo LG.“

Zamyslela jsem se, nad novým mobilem.

„A hlavně novej kryt s Alonsem,“ doplnila Lily.

„Jo, na toho nesmím zapomenout,“ přikývla jsem, když začal mobil krákavě upozorňovat na hovor, vzdychla jsem. „Škoda, že nemám žádný funkční s polyfonním vyzváněním, všechny skončily stejně jako ten poslední…“

 

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...