Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 20

„Ste normální?!“ vztekala jsem se a ošetřovala Jamesovi škrábance. No představte si sebe na mém místě! Vzbudíte se, nemáte nejmenší páru, kde a proč jste a vaše nejlepší kamarádka na vás vyletí, že jejího kluka (o kterým taktéž nic nevíte) poškrábala či pokousala kostra!

„Copak jsem vám neříkala, že jsme v pracovně mých rodičů? Nebo jsem vám to vážně neříkala?“ zvedla jsem hlavu.

„Říkala, ale tenhle debil si nedal říct,“ pokrčil Remus rameny. „Je prostě neuvěřitelně zvědavej.“

„Tak heleď Tenhle-debile až si příště budeš hrát na objevovatele Sedmi Nemrtvých, který si na výzkum přivezla máma z Asie, nepočítej s tím, že ti budu ošetřovat takový nic, jako je tohle!“ vztekala jsem se dál. „Máš štěstí, že je máma nechává každý den krmit, jinak by z tebe nezbyl ani mastnej flek a jestli jsi Brianovi nebo některýmu z ostatních ublížil, tak budeš proklínat chvíli, kdy ses od tam dostal, protože to co si v tom případě zažiješ, se s tím škrábnutím nebude dát srovnávat… Tak a je to,“ zvedla jsem se a podívala se Lily do očí.

„S lítostí ti oznamuji, že to přežije.“ Řekla jsem pohřebním hlasem.

„T-ty jsi o těch kostlivcích věděla?“ nevěřila Lily vlastním uším.

„Nebýt Dasirny, tak by mě Brian v mých šesti letech roztrhal na cimpr campr.“ Ušklíbla jsem se. „Je to nevychovaná smečka krvepíjců, ale už si zvyká, někdy je se mnou a Dasirnou pustí máma do lesa. Briánku! No hodnej kluk. Šikovnej. Ale teď dolů a šupej!“ usmála jsem se na kostlivce, který se vyškrábal z díry v podlaze, ostatní za mnou začali rychle ustupovat. Kostlivci se blýsklo v očních důlcích a zalezl spět do díry.

Stiskla jsem na jednu cihlu a vchod se zavřel.

„Tááák! Mmm…“ protáhla jsem se, až mi zarupalo v kloubech na rukou a v zádech. „Kdy že si mám vzít další dávku?“

„Za necelé tři hodiny.“ Oznámil jí Remus.

„Bezva, to by mělo stačit… Nemáte hlad?“

„Nó-já bych si něco aji dal.“ Přikývl po chvíli Sirius.

„Tak pojďte,“ udělala tři kroky a hlava se jí zamotala tak moc, že by bývala byla upadla, kdyby ji Sirius nechytil.

„Seš v pohodě?“ zeptal se starostlivě.

„To bude z toho lektvaru. Takhle mi ještě nikdy nebylo… Nechtěl bys mě pustit?“

„Proč?“ zeptal se Sirius laškovně.

„Aby ti jedna nepřiletěla,“ sykla jsem varovně.

„Už se bojím,“ zasmál se mi do ucha.

„To já bych na tvým místě taky,“ ušklíbla jsem se a kopla ho do kolena. Otočila jsem se a jednoduchým hmatem si ho přehodila přes hlavu.

„Ááúu.“ Zavyl Sirius bolestí.

„To abys věděl, že nejsem panenka na hraní. Jsem ti sice vděčná, žes mě z Příčné odnesl, ale to neznamená, že by se mezi náma něco stalo.“

Obešla jsem ho a zamířila do kuchyně.

„Ta má teda páru.“ Zoufl si Sirius a zvedl se ze země. „Mohla mi zlomit žebra, páteř a kdo ví co ještě.“

„A jak si myslíš, že odhání nápadníky v Bradavicích?“ zakroutila hlavou Lily. „Dá jim jednu do nosa.“ Sirius si sáhl na nos a James s Remusem se zasmáli.

„Tak to budeš mít těžký, Siriusi, sakramentsky těžký. Budeš potřebovat mnohem víc než svůj šarm. A s politováním ti musím říct, že budeš potřebovat i štěstí a to, pokud se nemýlím, se na tebe moc nechytá.“ Politoval ho Remus.

„Tak budete jíst, nebo zakládáte spolek ukecaných žvanilů?“ strčila jsem hlavu do dveří a tvářila jsem se, jako by se před chvílí vůbec, ale opravdu vůbec nic nedělo.

„Moment… teď jsem si uvědomila… vy spolu chodíte?“ ukázala jsem na Lily a Jamese.

„Vzpomněla sis!“ zaradovala se Lily.

„A na Příčné mi ten Elf řekl Sarah Lianel?“ ptala jsem se dál.

„Myslím, že jo.“ Přikývla Lily zmateně

„Tom.“ zasyčela jsem.

„Kdo?“ nechápali kluci, koho mám na mysli.

„Ty myslíš…“ špitla Lily. „Myslíš, že to on…“

„Jasně, že on! A to si říká rodina!“ vřela ve mně krev, pokud mu tenhle útok nevyšel, co si asi vymyslí příště?

„O kom to mluvíte?“ zeptal se Sirius.

„Však-víš-o-kom.“ Řekla jsem ledabyle.

„To nevím.“ Odporoval mi.

„Však víš o kom…“ opakoval Remus zamyšleně. „Ty-víš-kdo? Voldemort?“ vyjekl znenadání.

„Pálí ti to Riku. Tom Rolvoj Raddle alias vznešený Lord Voldemort, potomek Salazara Zmijozela, jednoho ze zakladatelů Bradavic,“ potvrdila jsem jeho domněnku.

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...