Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 2

„… vím to na sto procent, někdo tam byl a sledoval nás!“

„Uklidni se Dvanácteráku, byla tma, nemohli nás vidět, ať už tam byl kdokoli.“

„Existují kouzla, která umožňují vidět ve tmě.“

„Ale no tak, Moony, je to už tak dost nepravděpodobný, i když na tom možná něco je, nikdo z profesorů za náma nebyl, takže není možný, že by to věděli a jestli tam někdo byl, tak leda Srabus, ten jedinej by si o úplňku vyšel do nejvyšší věže a on o tom ví a Brumbál mu zakázal o čemkoli mluvit, i když Brumbál neví o našem tajemství a doufám, že se o něm ani nedoz… Čus Si.“ pozdravil mě, když jsem se k nim přiblížila, chudáci si mysleli, že jsem nic neslyšela, ale jen ať si myslí, že je viděl Sevik, aspoň podezření nepadne na mě a Lil.

„Čauky Siri-B.. Tak o čem tak záživným a tajným tlacháte, že to nesmí zavadit o má ouška?“ Sirius protočil oči vsloup, nesnášel (asi jako všichni) jak mu říkám.

„Jak jsi řekla, je to tajný.“

„Ale, ale, Jakeši! Stává se z tebe tajnůstkář? Někde jsem slyšela, že <i>tajnůstkáři</i> si píšou deníky, je to i tvůj případ?“ Jamesovi tváře dostaly nenápadný nachový nádech.

„Je to něco, co by neměly vědět holky.“ Vložil se do rozhovoru Pettigrew, který doposud mlčel.

„Co tady potom dělaš ty, Škrčku? Á, promiň, zapoměla jsem, že i takový invídium jako ty může být kluk, mimochodem, doteď jsem si myslela, že držíš bobříka mlčení, pokračuj v tom, please.“ Řekla jsem mu s falešným úsměvem.

„Nech ho, má právo říct svůj názor.“

„Já ještě neslyšela ten tvůj, Riku. Tak se pochlub.“

„Hmm,… to o čem jsme se bavili smějí slyšet jen ti, co mají víc rozumu než někteří jiní nejmenovaní.“ vyhověl mi, ale vzápětí věděl, že to byla blbost, v podstatě to věděl hned, jak na mě pohlédl.

„Jo? A co tady teda dělaj ti tři a kde máš Lil?“ pozvedla jsem obočí a pohledem jsem hledala svou kámošku.

„Jednoduše to není nic pro tebe.“ ukončil tuto debatu Sirius a vstal.

„Káám dééš?“ zeptala jsem se.

„Nebuď zvědavá, budeš brzo stará.“ odbil mě.

„Táák běéž.“ nenechala jsem se odradit od své druhé, dopředu připravené, věty.

„Však taky du. Za chvíli začíná snídaně, mimochodem, jak to, že jsi tak brzo vzhůru?“

„Ranní ptáče dál doskáče. To neznáš?“ zeptala jsem se.

„Znám, ale u tebe bych to nečekal.“

„Vypadáš nevyspale.“ podotkla jsem, když začal zívat.

„Hmm, taky jsem toho moc nenaspal, v posledních dnech se mi nějak blbě spí, to ale přejde. Zítra začínaj prázdniny a to si budu moct pořádně odpočnout.“

„Vypadáš tak vždycky o úplňku.“ Sirius na mě vykulil oči a nejspíš nebyl sám (pozorování proběhlo předevčírem a kluci na pátečním vyučování doslova chrápali), ale já ještě neskončila. „Vypadáte tak všichni čtyři. To se nám do školi dostali hned čtyři vlkodlaci nebo se chodíte každej měsíc napájet?“ musela jsem je trochu potrápit, i když Remus si to asi nezaslouží…

„Jak jsme řekli, to tě nemusí zajímat.“ řekl Sirius a snažil se, aby to vyznělo lhostejně, přitom pokukoval po Remusovi.

„Vezmete mě na další mejdan?“ zaprosila jsem a házela po něm psí očka.

„Možná.“ chytil se okamžitě hozeného lana. Kývl mi na poslední pozdrav a se zbytkem své partičky se zdekoval pryč.

„Líííl!“ zaječela jsem přes celou společenku, jakmile jsem napočítala deset od jejich odchodu skrz portrét. Volaná se po chvíli dostavila a asi stejně dlouhou chvíli vypadala, že mě roztrhne vejpůl, no nakonec se posadila, aby se dozvěděla, kvůli čemu ji sem volám z jejího útulnýho (podle mého názoru ohavně ponurýho a stísněnýho) místečka v rohu společenské místnosti.

„Jsme v suchu, myslej si, že ve věži byl Sevik a my že jsme uplně mimo mísu. Mluvili i o nějakým tajemství, o kterým ví Sevik, ale Brumbál o něm prý nemá ani páru, stejně, ale zakázal Sevikovi o tom tajemství mluvit. Podle mně má to tajemství dvě části: Za prvé, vlkodlak Remus, o kterém víme my dvě, Brumbál a Sevik a samozdřejmě kluci. A za druhé zvěromágové Potter, Black a Pettigrew, o kterým víme my, Sevik a samozřejmě Remus. Co ty na to?“

„Výjimečně s tebou souhlasím, dneska ti to pálí, tohle napsat černým uhlem do komína. Jen kdyby to takhle bylo hned na začátku školního roku.“ Přikývla Lily. Zvedly jsme se a tak jako kluci, jsme se i my vydaly na snídani.

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...