Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 18

„Tak pojďte!“ křikla jsem za sebe. To jsem ale asi neměla dělat, protože se mi okamžitě zatočila hlava a já musela začít přemýšlet kde jsem, proč tu jsem a jak jsem se sem dostala.

„Je ti dobře?“ položil mi Sirius ruku na rameno. Zmateně jsem na něj pohlédla a zamrkala.

„Siriusi?“ co tady dělá? Zamrkala jsem znovu a chytla se za hlavu. „Inapo memorie.“ Řekla jsem znenadání. „Protijed, dýka, jed, ztráta paměti.“ Zašeptala jsem a rychle otevřela dveře skladu lektvarů.

Místnost byla celkem úzká, ale dlouhá. Po jedné straně byly pochodně, po druhé něco jako obrovská modrá vitrína. Hned u vchodu byl také počítač.

„Není vaše rodina na ty počítače nějak moc zaujatá?“ zeptala se Lily.

„To je nefér.“ Fňukla jsem. „Tenhle je mnohem modernější a lepší než ty moje! Mě povolí počítače z roku raz-dva a ona má kdo ví z jakýho roku! No řekni Lily, že to není fér!“

„Já myslím, že tvoje počítače jsou pro tebe dostačující, ne?“

„Dobře, takže budu muset počkat do Vánoc, možná si budu moci vybrat něco vyspělejšího.“ pronesla jsem odevzdaně a přistoupila k počítači.

„Název. Hlavní značka. Obtížnost.“ Přečetla jsem. U kolonek ‘Hlavní značka’ a ‘Obtížnost’ byly rozbalovací nabídky. Poklikla jsem na šipečku u ‘Hlavní značky’, která ji rozbalila. „Dlouhodobé lektvary, jedy, krátkodobé lektvary, léčivé lektvary, málo-působné lektvary, mezilektvary, mozkové lektvary, nebezpečné lektvary, pomocné lektvary, protijedy, starověké lektvary, šprýmové lektvary, uspávací lektvary, výbušné směsy a zbytkové lektvary.“

„To všechno jsou druhy lektvarů?“ nevěřil James.

„Co je to mezilektvar?“ zeptal se Remus.

„Nevzdělanci.“ Zakroutila jsem hlavou. James zamrkal a po krátké úvaze se urazil. Remus se však nevzdával.

„Tak co je to ten mezilektvar?!“

„Mezilektvar je lektvar, který vznikne v době výroby jiného lektvaru. Celkový lektvar potřebuje mezilektvar k tomu, aby se dal vyrobit. Mezilektvary jsou většinou prudce výbušné, jedovaté nebo jinak nebezpečné.“

„Počkat a jaký je rozdíl mezi zbytkovým lektvarem a mezilektvarem?“ zeptal se Sirius.

„Zbytkový lektvar je… no třeba když se zachytí bublinky lektvaru, nebo když lektvar prská nebo jiskří a tak podobně, zatímco mezilektvar, ten nemá samostatně popis postupu a když ho někdo objeví, zhodnotí ho jako nebezpečný a nikomu o něm neříká.“ vysvětlovala jsem. „Já vám o tom půjčím knížku, teď musím najít ten protijed.“ Potom jsem zaváhala, jestli kliknout na starověké lektvary> nebo na protijedy, ale nakonec jsem zvolila protijedy. Obtížnost jsem zhodnotila na průměrný - obtížný a napsala jsem název: Inapo memorie.

„Návrat paměti.“ Přeložila jsem si to a potvrdila jsem data.

V modrém skle se objevila kruhová trhlina a z ní vyletěl bílý oblak. Sáhla jsem do vitríny a vytáhla asi půllitrovou skleněnou láhev sytě červené tekutiny. I když to nebylo z prvního pohledu patrné, bylo modré sklo velmi tlusté. Otočila jsem se a trhlina se opět uzavřela. Zatáhla jsem za jednu pochodeň a přede mnou se otevřel průchod do tajné místnosti. Na zaražené pohledy svých společníků jsem odpověděla pouhým pokrčením rameny a: „Nebyl na něm prach.“

„Neříkalas, žes tady ještě nebyla?“ zeptal se vykolejený Sirius a rozhlížel se po místnosti, kterou jim odhalila stěna. Byla něco jako síň a z ní vedlo asi šest dveří. Ukázala jsem na první dveře.

„To jsou ložnice.“ Druhé dveře. „Kuchyně,“ Třetí… „Laboratoř, cvičiště a poslední dvoje dveře jsou zamčené, nikde, ani na mapě není zaznamenáno co tam je a k čemu se využívaly. Ani máma to neví.“ Poučila jsem je a vzala jsem za kliku prvním dveřím. Otevřela jsem dveře a když se rozžaly pochodně, naskytl se nám pohled na obrovskou kruhovou místnost napravo i nalevo zakončenou těžkými černými závěsy. I když v místnosti chyběla okna, byla tam alespoň pohodlná křesla, stůl a dvě skříně a krb s hořícím dřevem. Když jsem poodhrnula ten nalevo, nalezla jsem novou místnost se třemi postelemi, na druhé straně byly postele dvě.

Na stole mimo jiné stála také sklenice o označeném objemu jeden decilitr. Rychle jsem si nalila po rysku červeného lektvaru a podívala se na své přátele.

„Teď si vezmu tenhle lektvar, až se vzbudím, doufám, že tady budete, mám takový tušení že budu nehezky dezorientovaná. Připomeňte mi prosím, že si musím vzít o deset hodin později, a to od teď, další dávku. Dobrou- den.“ Usmála jsem se. Sedla jsem si do křesla a než se kterýkoli z nich zmohl na jediné slovo, kopla jsem lektvar do sebe. Nechutnal nijak zvlášť hnusně, jen kdyby nechutnal jako krev…

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...