Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 16

„Tak kde jsou?“ mračila se Lily.

„Promiňte, že jdem pozdě, něco nám do toho vlezlo… Nepůjdem na zmrzlinu?“ změnil rychle téma právě příchozí James, kluci jen souhlasně přikyvovali a neklidně se rozhlíželi kolem. Něco jim do toho vlezlo? Vsadím se, že vůbec nechtěli jít.

„To je dobrej nápad. Zveš nás?“ povytáhla jsem obočí a vykouzlila úsměv.

„Ne, já zvu svou holku.“ Jamesi, ty kryso!

„Zbytek zvu já.“ ušklíbl se Sirius.

„Chudáku.“ Zareagovala Lily.

„Radši pojďme… Tohle si ještě vyřídíme.“ sykla jsem k Lily, ta se jen pousmála.

 

Každej už jsme seděli nad svým pohárem. Klukům do schůzky se Salim zbývalo dvacet minut a začínali být neklidní. Obzvášť tedy James.

 

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se Jamese, když mu potřetí vypadla lžička z ruky. Do schůzky zbývaly stěží tři minuty. Rychle jsem zapnula nahrávač a mikrofon nenápadně položila na stůl a následně zapnula minikameru, kterou jsem měla zapletenou ve vlasech.

„Máš s někým jiným schůzku?“ zeptala se Lily klidně.

„Ne! To-to vážně ne!“ zapíral James. Lily ho spražila pohledem, hned v zápětí jí oči zalily vytlačované slzy.

„Já myslela že mě máš rád!“ brečela. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála a zachovala si vážnou a udivenou tvář.

„Ale já vážně s nikým schůzku nemám.“ James se snažil, ale Lily, jako by ho neslyšela, mlela si svou.

„Já ti věřila a ty teď máš schůzku s někým jiným! Hádám, že to je holka, jinak bys každou chvilku necivěl na hodinky. Takže to u vás byl podvod? Jak jsi přesvědčil tu hůlku, aby z ní lítaly zelený, když jsi lhal?!“

„Ale já nelhal!“

„Zase zapíráš a zase lžeš! Já tě měla ráda! Myslela jsem si, že ses změnil!“ pokračovala plačtivě.

„Ale Lily-“

„Neříkej mi Lily! Pro tebe jsem Evansová! Jako vždycky předtím! Teď aspoň vím, že takoví frajírci, jako jsi ty, se nemůžou změnit! Jdeme!“ vstala od stolu a jen tak mimochodem hodila před Jamese dopis.

„Co je to?“ zeptal se Sirius.

„Dopis.“ Odvětila jsem.

„To vidím, ale co je v něm?“

„Tak si to přečti. Dal nám to kdosi, kdo si říká ‘Sali’.“ Pokrčila Lily rameny. „Řekl nebo spíš řekla nám, že to máme dát tobě. Nejspíš tvá nová holka.“ Ušklíbla se Lily znovu a propalovala Jamese hraným ošklivým pohledem.

Sirius obálku zvedl, otevřel, vyndal papír a začal číst. Remus se k němu jen naklonil a četl s ním. James stále zíral na stojící Lily.

„To všechno vy? Vy dvě?“ vydechl Sirius, když dočetl.

„Vidíte, měl jsem pravdu.“ Usmál se spokojeně Remus. „Kdys to zjistila?“

„Na konci pátýho ročníku. Předposlední den byl úplněk a já byla náhodou v astronomické věži…“ pokrčila jsem rameny. „Pak jsem vás pozorovala celý šestý ročník a poslední úplněk ve školním roce jsem to ukázala Lily.“ Lily se usmála a sedla si. James se konečně vzpamatoval a vytrhl dopis Siriusovi z rukou.

„Co-cože?“ vyhrkl, když prolítl řádky očima.

„Zase jsi poslední, kdo to nechápe.“ Povzdychla jsem si. „Mimochodem, Remusi, kamarádčina parta, která tohle,“ ukázala jsem na Lily. „Vymyslela se shodla na tom, že si zasloužíš potlesk.“ Zatleskala jsem mu.

„Princezna Chaosu má samozdřejmě pravdu.“ Ušklíbla se Lily a taky mu zatleskala.

„Princezna Chaosu?“ zeptala se Sirius nechápavě.

„Přezdívka od Darkanů, od té kamarádčiny party.“ Pousmála jsem se.

„‘Ručku tvou snědou líbají Darkani- mužká část, holky ti jen přejí mnoho úspěchu.’ Tak to bylo v tom dopisu ne?“ citovala Lily a koutkem oka pozorovala, jak se zachovám.

„Jsou to gentlemeni.“ Řekla jsem naoko zasněně. „V srpnu přijedou na návštěvu. Molby mi to slíbila a parta s tím jednohlasně souhlasila… Děje se něco Siriusi?“

„Jen jsem se zamyslel.“

Zamyslel? Zuříš, že bych s někým z nich mohla začít chodit, než se k tomu dokejváš sám! Ale kdo by si co začínal s vlkodlakem upnutým na starší sestru, mutantem, kterej vždycky ví, co se ti honí hlavou, lektvarovým maniakem nebo odborníkem na černou magii?

Zamrkala jsem a otřásla se. Po zádech mi přeběhl mráz. To znamená jediné- v blízkosti je nebezpečí.

„Nepůjdeme někam jinam?“ zeptala jsem se tiše.

„Vždyť ty se celá třeseš!“ řekla překvapeně Lily.

„Pojďte pryč.“ Naléhala jsem.

„SARAH LIANEL FOCCURI!“ ozval se ledový hlas. Nasucho jsem polkla. Pomalu jsem vstala a otočila se.

Přímo proti mě stál muž v černém plášti, opásaný mečem. Dlouhé hnědé vlasy měl svázané do culíku a pronikavé černé oči upíral na mě.

„Co po mě chcete? Kdo jste? A odkud znáte mé jméno?“

„Vaše jméno znám z dopisu, jenž mi byl poslán. Jsem Márek Laserit a chci vás požádat o souboj. Mám za úkol vás zabít nebo, když mi vydáte Tajemství svého rodu, možná vás nechám žít.“

„Takže nájemný vrah? To jsem si o elfích potomcích nemyslela.“ Řekla jsem ledově.

„Je toho víc jinak, než se domníváte, lady Sarah.“ zasmál se Márek a tasil. Když na meč dopadlo světlo, změnil se jeho tvar. Prodloužil se a už nebyl jednolitý, ale jeho ostří bylo jako by rozvětveno a navíc nebyl stříbrný ani kovově lesklý, ale temě černý.

Dotkla jsem se Tajemství rodu - přívěšku ve tvaru knihy, které se mi houpalo na krku. V ruce se mi objevil zářivý stříbrem, zlatem a drahými kameny zdobený elfí meč, lehký jako pírko.

Márek se rozběhl proti mě, i když na něj mířila spousta hůlek. Žádné kouzlo do něj nenarazilo, zmizelo v jeho kůži, jako by kouzla byla inkoust a on obrovský piják. Zaútočil a já ho odrazila. Uhýbala jsem půlobraty a piruetami a odrážela jeho útoky parádami. Odskakovala jsem jeho ranám, ale neopětovala jsem útok.

„Tak zaútoč, lady. Zaútoč, nebo jsi takový srab, že nedokážeš útočit?“ smál se mi Márek.

„Ty sis vymyslel souboj, pane. Budeš se muset spokojit s tím, co ti nabízím.“ Ušklíbla jsem se. Náhle jsem ale ucítila palčivou bolest v levém boku. Krásně zdobená dýka se barvila mou krví. Klesla jsem na kolena. Meč mi vypadl z ruky a já si třesoucími prsty vytáhla dýku z těla.

Elf ke mě čupl a natáhl se po přívěšku. Jakmile se ho ale dotkl, přívěšek ho vcucl do svého nitra. Zbyl po něm jen meč a zkrvavená dýka. Na ulici bylo minimum lidí, ale všichni na mě hleděli se zděšením.

„Si! Seš v pořádku?“ zajíkla se Lily, když si ke mě klekla. „Si? Vnímáš mě?“

Přikývla jsem.

„V kapse… je ovladač. Souřadnice jsou na-sta-veny. Jen… zmáčkni… knoflík.“ Potom jsem ztratila vědomí.

 


Sirius zvedl Si z dlažby a Remus s Jamesem zvedli ze země zbraně. Když se dostali pryč z bojiště do temné postranní uličky, Lily zmáčkla červený knoflík na ovladači a před nimi se objevil stříbřitý průchod.

„Pojďte.“ Špitla a prošla portálem, kluci ji následovali.

 


Pomalu jsem otevřela oči. Vedle mě někdo seděl. Kdo to byl, to jsem nedokázala poznat. Chtěla jsem něco říct, ale z úst se mi vydralo pouze zasténání.


There’s something strange, knocking on your door. You don’t know how to turn, looking take it anymore. There’s something weird, raid about you rope. We don’t know who to call, there’s an easy on the moon.

Chipz is back, we are back in black. Making up a stor-...


Hudba z mobilu, jak jsem okamžitě poznala své vyzvánění, vzbudila dotyčného vedle mě.

„To snad není možný! Copak ten blbej křáp nejde nějak vypnout?“ zavrčel Siriusův hlas.

„Ne, to by nešel.“ zachroptěla jsem. „Molby se mnou chce asi naléhavě mluvit… Tak dlouho se neprozvání.“

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...