Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 14

Když na mě dál všichni zírali a už nedokázali vypotit žádnou otázku, podívala jsem se prosebně na svoji kamarádku. „Lil, vážně, pojďme už, musím nakrmit mazlíčky, víš jak dlouho mi bude trvat, než najdu Pabla? A Zlatka s Plamínkem určitě zase něco vyvedli. Mamka říkala, že se tři dny honili po lese a vrátili se až těsně před mým příjezdem, musím je dostat dom, než udělaj něco, díky čemu se nám bude po lese motat někdo z ministerstva a bude hledat nějaký nestvůry.“

„Počkat… a kde je Dasirna?“ nechápala Lily.

„Nevím, asi někde v Africe, s mými rodiči.“ Pokrčila jsem rameny a otočila se ke klukům a paní Potterové. „Tak my už půjdeme, moc nás těšilo, ale máme ještě něco na zařizování. Co kdybychom se někdy sešli? Mohli by jste být tuhle neděli na Příčné? Dejme tomu ve dvě?“ Kluci se po sobě podívali.

„Jo, nemáme nic v plánu, takže v nedělu ve dvě, ale jak se poznáme?“ přikývl James. Měla jsem sto chutí říct jednoduše ‘TIC TAC’, ale usmála jsem se na něj, to znamenalo, že mu nebudu blbnout hlavu nesmyslama.

„K obchodu s famfrpálovýma potřebama snad trefíš, ne?“ James přikývl. „Tak tam… My si půjčíme dveře.“ Oznámila jsem ještě a vytáhla z přivolané mikyny, která doplula s ostatníma našima věcma, ovladač. Vylovila jsem z pameti souřadnice na zámek Foccuriů a do kolonek TIME a DATE jsem zapsala NOW. Data jsem potvrdila a dveře, na které mířila malá anténka se zalily stříbřitým světlem.

„Tak se tady mějte a nashledanou.“ rozloučila jsem se. Lily ještě vtiskla Jamesovi polibek na tvář, kývla na kluky a pozdravila paní Potterovou, potom jsme společně prošly průchodem, který za námi zmizel.

„Zvláštní děvčata.“ Konstatovala paní Potterová.

„Hmm, to jo… Alespoň už od Lily nebudu dostávat facky… Já vlastně chodím s Lily! Jó! Jo, jo, jo, jo, jo!“ výskal James.

„Plamínek a Zlatka.“ řekl zamyšleně Remus. „Pokud jsou to jejich domácí zvířátka, jak by na sebe mohla přivolat zájem ministerstva? Ledaže by bylo-“

„-protizákonný je chovat.“ Dokončil Sirius. „A potom tu je ten Pablo. To je italský jméno, ne?“

„Hmm. Že by chodila s Italem?“ nadhodil James. Sirius s Remusem se na něj podívali pohledem: Láska-je-rychlejší-než-droga-že-?

„Nedala ti Lily něco do pití? Plácáš naprostý nesmysly. A navíc, proč by ho pak asi hledala?“ zaťukal si Sirius prstem na čelo.

„Já bych řekl, že to je nějaký velmi rádo utíkající zvíře, třeba nějaký hlodavec, nebo tak podobně.“ Podal mnohem reálnější vysvětlení Remus.

„Dobrá, tak to už je lepší, ale může to být cokoliv jinýho. Takže víme, že tohle se nedozvíme, dokud nám to neřeknou samy… Pojďte něco sníst- já mám hlad.“ Změnil znenadámí téma Sirius a svědkem mu bylo kručící břicho.

„Proto jsem pro vás šla, večeře už je nachystaná.“  ozvala se znovu paní Potterová a než řekla poslední slabiku, už byla v pokoji sama.

 

Vypla jsem záznam a s rukama za hlavou jsem se opřela do své kancelářské židle. Chvíli jsem zamyšleně pozorovala knihovnu, která mi stála v zorném poli. Zatímco Lily se trápila s nejjednodušší strategickou hrou, kterou vlastním- Warcraft.

„Jak jsi to říkala? Sally, hurry a-?“

„Pot of gold.“ Odpověděla jsem klidně. Už se mě ptá po desáté…

„Nad čím pořád přemýšlíš? Místo útoku sedíš se sluchátkama v uších a pořád dokola posloucháš tu nahrávku.“ Zakroutila hlavou Lily a střelila po mě pohledem, ale hned se zas vrátila ke hře.

„Ta hra počká.“ Mávla jsem nad tím rukou. „Zítra ale máme schůzku s klukama a ve čtvrtek přece plánujem Sali, co kdybychom to všechno udělaly v jednom dni? Naráz.“

„To jako myslíš, že by jsme tam byly jako Lily a Si a zároveň jako Sali? Najednou?“ zeptala se Lily a překvapeně vzhlédla od monitoru.

„Když teď s Jamesem chodíš, tak proč jim neříct pravdu? Ale předtím si z nich můžeme ještě trošku vystřelit.“ Usmála jsem se záhadně.

„To nezní špatně.“ Uznala a dál se věnovala hře. „Tu máte- chachá! A jsem v devítce… Co jim vlastně chceš udělat?“

„To bude překvápko, ale musím začít zařizovat, aby vyšlo.“ dořekla jsem zamyšleně. Uložila si svou hru- nejnovější Starwars, který se mi podařilo sehnat a následně bylo slyšet jen klapání mích prstů do klávesnice.

Trošku jsem pozměnila dopis, který Lily vymyslela, vytiskla jsem ho a položila stranou. Dál jsem si zapnula internet, naťukala nějaký nemožný čísla, abych ho přesvědčila, že už existuje tak, jak ho chci a nechala ho naběhnout.

„Za moment jsem zpátky.“ Oznámila jsem Lily a vyrazila na půdu. Přivolala jsem si stejného netopýrka jako před třemi dny, nebo to bylo předevčírem ráno? No, to je jedno… Připevnila jsem mu dopis na bříško a pustila ho do světla zapadajícího slunce.

Vrátila jsem se do technického pokoje. Lily zrovna vztekajíc se třískala do klávesnice kód pro zlato a dřevo. Zasedla jsem k počítači, kde se automaticky otevřely moje internetové stránky, kde jsem vystavovala své překlady a vlastně vše, co se jazyků týče. Také soukromě překládám i jiným lidem, ale to jen zřídka, i když možnost si nechat přeložit dopis či něco takového tu je… V dalším okně jsem si otevřela mail a procházela jsem si poštu. Nic co by mě zajímalo tam však nebylo. Molby, moje kamarádka z České republiky, země, která leží ve střední Evropě, se ještě neozvala. Je taky čarodějka k tomu je stejně stará jako já a navíc vlastní podobnou techniku, jako moje rodina. U ní je teď taky rok 1986… Je s ní švanda, hodně si spolu píšeme. Chodí na ČSOŠ (Čarodějnickou střední odbornou školu).

Jelikož s ní ale potřebuji mluvit, napsala jsem jí jak e-mail, tak sms. Můj mobil- Siemens MC 60- je očarovaný časoprostorovým kouzlem, které vymyslela má geniální máma.

Zprávy byly krátké- Dneska v jedenáct, jako obvykle.

Měla jsem půl hodiny, tak jsem se jen tak brouzdala po netu…

 

Ahojka Si, jak se daří? Copak pro mě máš novýho. Povídej- jsem hrozně zvědavá! Provedlas zase něco, nebo sis- nedejbože!!- našla kluka? (chudák kluk! ;~))

Nebudeš tomu věřit, ale zatím ani jedno… Zítra se to ale změní! Jak jsem ti psala minule, děláme si s kámoškou šprťouchlata z kluků ze třídy. Ti tupci na nás nepřišli! I když musím přiznat, že jeden z nich nás ošklivě podezdřívá… No věřila bys tomu, že na mě někdo příjde?! =o Včera jsme u nich ale s Lil byly. Hráli sme kouzelnickou flašku, s hůlkou! Když jsi lhala nebo něco zatajila, ta hůlka to poznala a ostatní ti nedali pokoj, dokud jsi neřekla celou pravdu a nic než pravdu, k tomu nechť ti dopomáhá Bůh.

Jak se to hraje? To by sme mohli s partou skusit.

To ti ani nevím, ale zkusím se Siriho zeptat.

Siriho? Toho kluka co po tobě jede??? Jinak platí, řekni, až to budeš vědět.

Jasná věc, ale proto jsem s tebou nepotřebovala mluvit. Zítra jsme si s nima daly sraz na Příčné. Jako já a Lily a zároveň jako ten vyděrač. Co myslíš, dalo by se s tím udělat něco nekalého???

Zajímavej nápad. Vyburcuju partu a dáme hlavy dohromady. Odpověď budeš mít nejpozději zítra kolem deváté. Zjisti mi tu hru. Zatím čauky.

Díkec. Hru seženu. Měj se a pozdravuj Darkany.

Budu, čus.

Vypla jsem internet a zívla jsem. Zvedla jsem se a šla omrknout Lily. Zasekla se v kole s démony.

„Dál to nejde, hraju to už posedmé.“ Vzdychla.

„Zííííítra ti s tím pomůžu, teď dem spááát.“ Lily se teda protáhla a zvedla se ze židle, já zatím hru uložila. Jak už jsem byla zvyklá- jméno,datum- a vypla všechny počítače, až na ten, který hlídal síť kouzelných kamer v okolí zámku.

Potom jsme obě zalezly do postelí a okamžitě usnuly.

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...