Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 13

Lily zamrkala, ale dávalo to smysl- Ona měla ráda jeho, on ji… Můj plán vycházel- nikdo se nedozvěděl, koho mám ráda já a James se konečně odhodlal k té jednoduché a mnohdy tak dlouho zadržované otázce, jako nepříklad teď…

„Já… já… nevím co na to říct.“ koktala Lily a hleděla na Jamese skrz clonu červených jisker. „Já- příjmám.“ James, vyvedený z míry tou odpovědí a popohnaný tím, že byla kladná, se nahnul nad hůlku, sršící zelené jiskry, a procítěně Lily políbil na rty.

Začala jsem tleskat, ale ti dva se nenechali rušit a jakmile se od sebe oddálili, chytila Lily Jamese kolem krku. James neudržel rovnováhu a spolu s Lily se oba svalili na zem. No, ani to jim nezabránilo v líbání. My ostatní jsme jim rychle uhnuli z cesty.

„Myslím, že naše hra je tímto zakončena.“ Uchechtla jsem se, ale v tu chvíli jsem na svém rameni ucítila něčí ruku. Vzhlédla jsem- byl to Sirius a nenápadně se ke mě skláněl.

Vysmekla jsem se mu a on se na mě zaraženě podíval.

„Promiň,“ zašeptala jsem, dívaje se na Remuse. Potom jsem zabrousila pohledem zpět k Siriusovi. „Ale já nemůžu.“

„Ehm-“ ozvalo se po zaklepání, který nikdo (samozdřejmě) neslyšel. Vstoupila Jamesova máma. Lily se od Jamese konečně odtrhla a na tvářích jí to zasvítilo růžovo-červenou barvou. Jamesovi tváře byly jen o něco červenější než ty Lilyiny, která vyskočila na nohy a nezúčastněně si začala urovnávat a uhlazovat šaty. James ji rychle následoval. Paní Potterová přejížděla přísným pohledem po Lily i Jamesovi a nás si nevšímala. Bylo jen otázkou času (a míry úcty k paní Potterové), kdy se nezačneme smát nahlas. První jsem naše pochechtávání po dlaně porušila já a rozesmála jsem se nahlas. Sirius s Remusem mě po momentu následovali a přizvukovali mému vysokému radostnému smíchu…

Jamesova máma a James se svojí novo-přítelkyní, Lily, se po nás ohlédli. Smáli jsme se až jsme se za břicha popadali a od radosti nám tekly slzy. Tohle bylo k nevydržení, zvláště pak ten jejich pohled!!!

Konečně nám začal docházet dech (mohli jsme si dát Airways a volně dýchat- měla jsem sto chutí to říct, ale nikdo by to nepochopil…=o)) a my se museli přestat smát. Nakonec jsme byli stejně rudí jako James a Lily, i když z jiného důvodu.

„Ehm, mami, tohle je moje holka.“ Ozval se James, i když se mu krapet chvěl hlas.

„Konečně se k tomu, po dlouhých letech hádek a slovních soubojů, dohoupali.“ neodpustila jsem si poznámku. Lily se po mě zle podívala. „Už mlčím. Nic jste neslyšeli. Já hrob. Já myška… Teď už konečně vím, kdo byl ten zelenookej kluk, tak neuvěřitelně podobnej Jamesovi, co jsem ho viděla ve vidění, při našem zařazování.“ Řekla jsem jen tak mimochodem. Všichni se na mě nechápavě podívali, jako bych byla mimozemšťan z planety X. Když tak vypadám… „Ahoj.-Ja-byt-Haras-a-pochazet-od-planeta-X.-Tesit-ja.“ řekla jsem něčím jako míchanicí s překlady mezi angličtinou, středoevropštinou a mongolštinou (takže mi nikdo nerozuměl) a zářivě jsem se při tom usmívala. Jediný, čemu rozuměli, muselo být ‘ahoj’, ‘Haras’ a ‘x’. Zbytek by nepochopil ani génius…

„Co-cože?“ vykoktal Remus s velmi směšně zdviženým obočím. Vždyť jsem to říkala- ani génius.

„Víš co, toho si nevšímej, zase má jednu z těch nálad, kdy míchá jazyky.“ Mávla rukou Lily.

„Zase? Kdy jsem ji měla naposledy?“ uraženě jsem se odvrátila. Vždyť je nemívám tak často!

„Dvě hodiny před odjezdem z Bradavic a dnes v noci, když jsi mluvila ze spaní.“ ušklíbla se moje kamarádka. „Jsem u ní na prázdninách.“ Vysvětlila okolnímu světu.

Tak, že bych je přece jen měla nějak častěji?

„A co jsem říkala?“ doufám, že nic závažnýho…

„Nejprve jsi mi odzpívala úryvky francouzké, italské, španělské, anglické a německé hymny a pak jsi blábolila něco o tom, jakej není Sirius pitomec, když se snažil pochopit to, co jsi psala ve vlaku. Mám to ale štěstí, že jsem se ve škole učila Francouštinu a Němčinu…“ dodala. „Alespoň to vyplívalo z toho, co jsem dokázala přeložit. Pořád ale nemůžu pochopit, jak můžeš říct půlku slova anglicky a tu druhou latinsky!“ zakroutila hlavou, nad mými schopnostmi.

„Kolik umíš jazyků, Si?“ otázal se Remus.

„Ehm, asi… šest mrtvých jazyků,… sedm v součastnosti nejpoužívanějších světovích jazyků á… pět vlastního výběru…“

„Cože?!“ už zase na mě všichni civěli jako na mimozemšťana. Z hůlky, která stále ještě ležela na zemi, vylétly červené jiskry.

„No dobře! A sedm vlastního výběru!“ vyštěkla jsem a jiskry se změnily na zelené.

„Dvacet jazyků?“ nevěřili kluci

„Nepůjdeme už radši, Lily? Nemám ráda, když mě někdo takhle pozoruje… připadám si, jako bych byla něčím zvláštním…“ nadhodila jsem nevinně.

„Mě jsi vždycky říkala, že jich umíš jenom deset!“ vyhrkla uraženým hlasem Lil.

„Naposledy ses ptala před pěti lety! Těch dalších deset si vyžádaly časté výlety do ciziny, kde jsem se se svojí slovní zásobou nedomluvila. A taky překlady máminých nálezů v těch jejích pitomých chrámech…“ obhajovala jsem se zuby nehty. „Pamatujete, jak jsem na McGonagalovou začala mluvit jazykem susu? A ona mi za to strhla pět bodů, protože si myslela, že jí nadávám a potom mě dala odvést na ošetřovnu s domněnkou, že mě asi někdo zaklel?“

„Jazyk susu?“ nechápavý výraz- ten zbožňuju. Vážně, Jamesi, tobě sedne.

„Jo, mluví jím jedni domorodci kdesi v západní Africe. Učila jsem se ho, protože se tam máma o letních prázdninách chystala…“

„Nebylo to náhodou v prosinci?“ ano, alespoň někdo inteligentní, Remusi!

„Jo, ale naučte se tu hatmatilku tak dobře, aby nikdo nepoznal, že k nim nepatříte…“ pokrčila jsem rameny. „A navíc jsem tehdy mluvila k věci…“

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...