Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 12

„Nezahrajem si na otázky?“ nadhodil Sirius zvesela.

„Proboha, to snad nemyslíš vážně!“ zaúpěla jsem, ale Lily si rychle uvědomila, že by jsme tu hru v podstatě neměly znát.

„Počkej Si, neodsuzuj tu hru, dokud nevíš, o co v ní jde. Tak mluv, Siriusi.“

„Nó, zatočíme s hůlkou a na koho ukáže hrot, ten musí odpovědět na otázku toho, kdo točil. Když vyletí zelený jiskry, točí ten, kdo odpovídal, ale když vyletí červený jiskry dotyčný lže nebo ta pravda není úplná,“ začervenal se při vzpomínce na své přiznání. „A musí nám podat vysvětlení.“

„To by mohlo být zajímavý,“ pokývala Lily hlavou a podívala se na mě. „Co myslíš, Si?“

„No tak dobrá,“ povzdechla jsem si. „Hraju taky, ale žádný ujetý otázky!“ Upozornila jsem, ale to už Remus točil Siriusovou hůlkou.

„Lily. Takže mělas někdy školní trest? A jestli jo- s kým a proč?“ vytasil na ni.

„Ehm, jo. Párkrát.“ Pípla. „Většinou proto, že jsem se se Si toulala po chodbách ve čtyři ráno, když jsem ještě nebyla prefekt a to jsem ho mívala s ní.

Jednou taky, když to na mě shodil nějakej debil ze Zmijozelu. Ten hňup byl v zakázané chodbě, ale když jsem mu řekla, že má vypadnout, chytil mě a přitiskl ke zdi a začal mě ošahávat a tak podobně. Pak tam přišel profesor Swordfish a ten pitomec mu řekl, že jsem ho tam násilím zatáhla a obtěžovala! Stihla jsem mu vrazit ještě facku, než mě Swordfish odtáhl k sobě do kabinetu a zavolal McGonagalovou. Uhrála to pro mě jenom na školní trest a řízení pro toho násilníka.“ Dopověděla a kluci si mohli oči vykoukat.

„To-to snad nemyslíš vážně-“ zakoktal se James.

„Pokud sis nevšiml, lítají zelený, takže myslím. Teď točím já.“ Ušklíbla se Lily a zatočila Siriusovou hůlkou, která ukázala na svého majitele. „Sirius. Dobře, já na tebe mám tuhle otázku: Nemůže být tahle hra nebezpečná? Z hůlky ti lítají jiskry- nemůže se stát, že něco podpálí?“

„No… o tom jsem nikdy nepřemýšlel, ale myslím, že ne, zatím se mi ještě nikdy nic nestalo.“ Ve vzduchu zasvítily červený jiskry. „No dobře jednou, ale to jsem to ještě neuměl hrát!“ vyštěkl na hůlku a jiskřičky se změnily na zelený. Zatočil hůlkou a ta ukázala na mě. „Si, mohla bys mi říct, co jsi viděla v tom svým vidění?“

Zamračila jsem se- zase ty dva obličeje- nejprve živý a veselý, potom vyděšený s mrtvíma očima…

„Ne, protože nechci a nemůžu. To co jsem viděla má být vám skryto. To co vědět smíte jsem vám už řekla, zbytek zůstane u mě.“ řekla jsem a z hůlky vylétly zelené jiskřičky. Kluci s Lily na to hleděli s nechápavým výrazem ve tváři.

„Asi s tím nebude něco v pořádku. Myslím s tou hůlkou.“ Konstatoval James.

„Ne.“ Zakroutila hlavou Lily. „Všechno je v tom nejlepším pořádku, protože Si řekla jen čistou pravdu. To co smíme vědět, to víme, zbytek je tajemství, které zůstane u Si. Ani své mámě neříká o všech svých vidění, mám pravdu?“ Podívala se na mě a já jen přikývla a zatočila hůlkou. Ukázala na Lily.

„Lily, já mám na tebe dosti zásadní otázku, protože jsi se mi s tím nikdy nesvěřila a ta zní následovně: Kdo se ti z kluků v našem ročníku líbí nejvíc?“

„Tohle jsem mohla čekat!“ prskla. „Ale když už mám odpovědět a musí to být pravda ták… ať už je to venku- James!“ řekla podrážděně a uraženě se odvrátila.

„To myslíš vážně?“ vyskočil James na nohy.

„Lítaj zelený, tak asi jo, ne?“ vrčela.

„Víš co, nemel a toč.“ Ušklíbla jsem se, ale v hlavě se mi už rodil dosti podlý plán. Lily zatočila hůlkou a ta ukázala na mě.

„To se mi hodí, takže Si. S kýmpak z Nebelvíru by jsi chtěla chodit?“

„Určitě né s prvňákem.“ Odpověděla jsem vážně. Vzduchem se roztančily zelený jiskřičky a já si oddechla. Lily pohlédla na Siriuse.

„Je taková odpověď možná?“

„Jak vidíš, tak asi jo.“ Pokrčil Sirius rameny.

„A na řadě je Si.“ Usmála jsem se a zatočila hůlkou podruhé. Nenápadně jsem se při tom dotkla neviditelného přívěšku na mém krku. Tentokrát ukázala na Jamese, přesně jak jsem chtěla. „Jakeši, pověz, která dívka se stala tvým snem a denním chlebem tvých potřeštěných myšlenkových pochodů?“ James na mě vyvalil oči a tváře mu polil ruměnec.

„Ehm,… nó… jak bych to řek?“ koktal a nenápadně (pro mě až příliš nápadně) pokukoval po Lily.

„Tak už se vymáčkni.“ zavrčel Sirius, i když jsem si jistá, že na jeho místě by moje jméno taky neřekl aniž by se snažil z toho nějak vykroutit.

„Tak dobře. Dobře.“ Zvedl James ruce. „Je to Lily.“ Zašeptal sotva slyšitelně. A zatočil hůlkou. Znovu jsem se dotkla přívěšku a hůlka ukázala na Lily. „Lil? Nó…“ zarazil se a rozhlédl se kolem. Klouzal pohledem z jednoho na druhého až se zarazil u mě- zahlédl mé lehké přikývnutí a v odpověď také mírně kývnul hlavou. Povzdechl si a podíval se na Lily. „Chtěla bys… chtěla bys se mnou chodit?“

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...