Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Tajemství rodu

Kapitola 10

„Mami?“ zakřičel James, když jsme vešli do moc hezkého domku s roztomilou zahrádkou. Žádná odezva. „Asi někam šla. Pojďte zatím do obýváku.“ Ukázal na pokoj vedle kuchyně.  Měla jsem pravdu a na začátku vesnice nás opravdu zastihl déšť- pěknej slejvák to byl… Kluci i Lily na mě asi minutu zaraženě hleděli, než se uráčili zase pokračovat v cestě. Teď jsme ze sebe sházeli mokré mikyny a bundy, v rychlosti vyzuli zablácené boty a zapluli do pokoje. My s Lily jsme zabraly křesla, kluci se budou muset spokojit se sedačkou. O chvíli později nám už James přinášel čaj a Lily dostala hrnek kakaa.

„Jé, díky.“ Usmála se na něj Lily. James chvíli vypadal, že zapoměl žít.

„Jamesi! Země volá Mars! Jsi tam? Země volá Mars! Hu-ů. Haló! Přestaň na ni tak zírat, nebo ti jedna přistane!“ James zamrkal a zaraženě na mě pohlédl.

„Říkala jsi něco?“ zeptal se přihlouple.

„Já? Ne, asi se ti něco zdálo…“ pokrčila jsem rameny, jako by neuběhla ani vteřinka od doby co přišel z kuchyně.

„Vážně ne?“

„Lhala jsem ti snad už někdy?“

„Ne.“ Zakroutil hlavou a taky pokrčil rameny. Kluci to už neudrželi a vyprskli smíchy. James se na ně nechápavě podíval a ti dva se začali chlámat ještě víc.

„Tak co to tady je?!“ Sirius s Remusem okamžitě zmlkli.

„Mami, ty už jsi tady?“

„A kde bych měla být?“

„No já nevím. Jo mami, tohle jsou naše kamarádky ze školy. Lily Evansová a Si…“ podíval se na mě a na moment se zarazil, ale rychle se vzpamatoval „… Foccuriová. Holky, tohle je moje máma.“ James se začervenal.

„Těší nás.“ Usmála se Lily mile.

„Mě také.“ Přikývla paní Potterová.

Najednou se mi rozklepala ruka, ve které jsem držela šálek s čajem. Před očima mi přeběhla černá a bílá a potom se náhle objevil obrázek Lily, která stojí přesně na tom místě, co teď Jamesova matka a vítá mě- sděluje mi, že je s Jamesem těhotná… Potom znovu černá a bílá a stála jsem v rozbořeninách domu, přede mnou ležel James- ústa měl pootevřená v němém výkřiku, v přivřených očích děs smíchaný s nadějí. Na polorozpadlých schodech ležela Lily- stejně jako James pootevřená ústa a bezmocný a prosebný výraz ve skelných očích- byla mrtvá. Náhle kolem mne někdo proběhl- Sirius. Poklekl ke svému příteli a bolestně a zuřivě zařval do temné noci a zeleného znamení zla vznášejícího se nad domem…

Zatřásla jsem hlavou, volnou rukou se za ni chytila. Někdy v průběhu vidění jsem musela sjet zpět do křesla. Tohle vidění bylo dost blbě načasovaný, teď se rychle vzpamatovat a nějak se z toho vymluvit.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě nějaký hlas, nedokázala jsem poznat, kdo to byl. Křečovitě jsem svírala ouško hrníčku. Točila se mi hlava a měla jsem pocit, že sedím na lodi. Potom pocit ustoupil a já mohla zase normálně vidět, vnímat i poznávat.

„Už- už je to v pohodě.“ řekla jsem jim.

„Co to bylo?“ ozval se James.

„Nic jen… měla jsem vidění. Útržek z budoucnosti. Něco, co se tady stane.“ Vysvětlovala jsem.

„Jsi na takovéto věci citlivá?“ zeptala se paní Potterová.

„Takováto chvilková vidění mívám často. Většinou, když se týká osoby, ke které mám nějaký citový vztah- přátelé a blízká rodina- nebo jde o něco významného. Někdy i když jsem na nějakém novém místě…“ pohlédla jsem jí do očí. „Vy je také mívate.“ Žádná otázka, konstatování. Nebyla vůbec rozrušená, tak jako ostatní.

„Ano, mívám, někdy.“

„Jak se projevují u vás?“ nechtěla jsem, aby se zeptali, co jsem viděla…

„Nejprve je kolem černá, potom bílá. Následuje vidění. Jakmile skončí, roztočí se mi hlava, jako po rychlé jízdě na kolotoči a podlaha se houpe jako na lodi. Potom vše odezní. Záleží na důležitosti vidění, jak dlouho trvají pocity nepřítomnosti a nevolnosti. Duch je v minulosti, budoucnosti nebo na hraně přítomnosti a budoucnosti, záleží na něm, jak dlouho se zdrží.“ Přikývla jsem jejímu vysvětlení, tohle všechno a ještě trošku navíc jsem už dávno věděla, ale to nevadí. „Jamesi, jděte teď nahoru, potřebuji mít klid.“

„Jasnačka.“ Přikývl James a podíval se na mě. „Chceš pomoct do schodů?“

„To je dobrý, už to přešlo. Jen kdybys mi mohl vzít hrnek.“ Přikývl a vzal mi hrníček s čajem.

Sirius šel po schodech až za mnou, kdyby se mi náhodou zase zatočila hlava, ale mohl si ušetřit námahu, už jsem byla v pořádku.

Žádné komentáře
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...