Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Stále hůř... nebo naopak

Kapitola 15

Dárečky

„Harry! Harry!“ ozýval se domem křik a ze schodů běžely dva páry nohou.

Harry si sundal bundu a pověsil ji. Hned vzápětí ho na zem strhli dva rozdovádění puberťáci.

„Christine! Mareko!“ okřikla je Sayla. „Jsi v pořídku, Harry?“

Harry se konečně vzpamatoval z šoku a začal se smát.

„Promiň, Harry,“ zazubil se Mareko a Christine se začervenala.

„No, tak tady to máte, vy nedočkavci!“ podal jim dvě celkem velké krabice, když se konečně mohl zase postavit.

„Díky!“ Marekovi se rozzářily oči a Christine dala Harrymu pusu na tvář. Pak se oba vytratili nahoru do Chrissíina pokoje.

„Co jsi jim, u Prvního, donesl?“ zeptala se Dorrena.

„Či-či-či!“ ozvalo se svrchu. „Jak to, že ty máš tygra, Christine a já jen tohle?“

Pak bylo chvíli ticho.

„Kouzelný? Tý jo! Ty se máš!“

„Tygr?“ zalapala Sayla po dechu.

„Ne-ne. Tygřík zakrslý. To je magický tvor. Není větší než pes,“ vysvětloval Harry.

„Ale ty krabice byly dvě,“ upozornil ho s úsměvem Sharok.

„Mno… Mareko dostal kouzelnou želvu.“

„Dva magičtí tvorové. Podle toho, co vím – velmi vzácní tvorové.“

„Bylo těžké je sehnat, ale když jde Christine do školy-“

Přerušila ho ohromná rána.

Harry se okamžitě vrhl ke schodům a vybíhal je po třech. Na práhu Chrissíina pokoje se však zarazil. Mareko v ruce držel Christininu hůlku a zíral na vznášející se stůl.

Malý tygříček se třásl pod postelí a želva byla schovaná ve svém krunýři. Christine seděla na zemi a zuřivě mluvila.

„Co se stalo?“ zeptala se Sayla.

„Mareko,“ zašeptal Harry nevěřícně. „On je kouzelník!“

„Cože?“ nevěřila Dorrena.

Harry na ni ale nebral ohled. Vlastní hůlkou napravil škody v pokoji. A usmál se na Mareka.

„Tak jak vidím, o svého nového mazlíčka jsi se zasloužil. Jakmile se uvidím s Brumbálem, řeknu mu, že mám ještě jednoho nového studenta.“

„A-ale… já nic o magii nevím!“ koktal Mareko.

„Klid. Prostě se budeš učit s Christine,“ poklepal mu Harry na rameno a opatrně vytáhl tygříka zpod postele.

„No co? Lekl ses?“ zeptal se Harry. Položil ho na postel a podrbal na levé lícní kosti. Tygřík zapředl.

Želva už se přesouvala na druhou stranu pokoje ke skříni. Dorrena na ni zaraženě koukala.

„T-tohle že je želva?“

„Jistě – je abnormálně rychlá… a to jak v pohybu, tak v růstu,“ vysvětlil Harry. „Tak… ale myslím, že by jste už měli jí spát.“

Harry Christine i Mareka obdaroval úsměvem.

„Harry… nemohl bych zůstat tady? Já bych si chtěl s Christine ještě povídat…“ začal Mareko a házel na Harryho prosebná očka.

Harry se na něj usmál a znovu mávl hůlkou.

U volné zdi se objevila postel a Mareko se usmál.

„Děkuju!“ zazubil se. Proměnil se v malého vlka s namodrale černým kožichem a skočil do postele.

Starší vlkodlaci i Harry se zasmáli a opustili pokoj.

 

***

 

„Kde jsou Sharok a Dorrena?“ zeptal se Harry.

„Šli ven. Proběhnout se do lesa. A asi i promluvit o Marekovi,“ odvětila Sayla a dál si rozčesávala vlasy.

„Chceš čaj?“

„Aji jo… umíš vyčarovat šalvějový čaj?“

Harry se usmál a mávl hůlkou. Na stolku se objevily dva velké hrnky kouřícího se čaje.

„Hmm- to je vůně,“ usmála se Sayla a vzala si hrnek do rukou.

Následující hodinu jen tiše seděli, poslouchali praskot ohně v krbu a pomalu utichající zvuky z Chrissíina pokoje - i to tygří kotě se už asi rozhodlo nechat želvu želvou a přidat se ke své paničce ve spánku.

Sayla pak položila prázdný hrnek na stůl a posadila se vedle Harryho na sedačku. Harry ji zaraženě pozoroval.

Překvapeně zamrkal, když se mu opřela o rameno a zívla.

Její vlčí uši ho zalechtaly na krku.

„Saylo…“

Mladá vlkodlačice ho však přerušila tím nejúčinnějším způsobem – políbila ho.

Harry chvíli ještě kulil oči, ale pak je přivřel a počal prozkoumávat vlkodlačí ústa jazykem…

Poslední komentáře
28.10.2006 15:49:01: Zajímaví smiley${1}
28.10.2006 15:30:11: Páni, to je rychlost. Ale zajímalo by mě, ty původní vlkodlaci nevypadají jako lidi? (Narážím na to ...
28.10.2006 09:40:52: Teda, ty teď píšeš jak blázen, ale to je dobře!! smiley${1}smiley${1} Je to suprový!!! smiley${1}smiley${1}
28.10.2006 08:59:47: juchůůůů....tak toho tygřika bych chtěla vidět:-)..nebudeš ho kreslit?
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...