Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Stále hůř... nebo naopak

Kapitola 13

Ostatní

Bylo pět hodin ráno, když Harryho probudilo sténání vlkodlačího chlapce.

Ležel skrčený v rohu místnosti, zamotaný do deky, kterou jako jedinou věc od Harryho přijal, a skučel.

Harry se pomalu zvedl z postele a klekl si vedle chlapce.

Zadržel dech, když uslyšel, slova, které chlapec mezi steny mumlal.

„Maminko, co jsem udělal?  -  Já nechci!  -  Mám tě rád, maminko.  -  Proč si démoni vybrali mě?  -  Ty už mě nemáš ráda,maminko?  -  Co se stalo Miren?  -  Proč odvedli Miren pryč? Vrátí se ještě?  -  Nenávidím tě! Nenávidím!  -  Ona nikdy nebyla moje matka–tohle by matka svému synovi nikdy neudělala.  -  Mám tě rád, Saylo.  -  Nechejte mě–já nic neudělal!  -  A už nikdy nás nebudou mučit?  -  Pomstím se jim, za Miren!  -  Ne ne néééé!“

Harry ho jemně uchopil za ramena a zatřásl jím.

Chlapec prudce otevřel oči a zamrkal. V očích mu svítily slzy. Odtáhl se od Harryho víc do rohu a rozplakal se. Harry se kousl do rtu, ale potom si chlapce přitáhl a objal ho.

„No tak – to bude dobré. Byl to jen sen,“ šeptal Harry. A chlapec se pomalu uklidňoval. Harry mu broukal tichou melodii čehosi, co si pamatoval z dětství – jeho teta to zpívávala Dudleymu před spaním. Jak on mu tehdy záviděl...

Chlapec se asi moc neprobral protože v Harryho náruči zanedlouho znovu usnul.

Harrymu se příčilo položit ho do pelechu, který si z deky udělal v rohu, proto ho zvedl a odnesl do své postele.

Sám opustil místnost a sedl si do jediného křesla v první místnosti.

 

Prudce sebou trhl, když ucítil ruku na svém rameni. Otočil se a-

„Christine,“ vydechl Harry.

„Odpusť,“ řekla Christine a sklopila hlavu.

„Ale jdi ty!“ usmál se Harry a objal ji. „Ty se nemáš za co omlouvat. Kolik je hodin?“

Osm.“

„Už? Hned udělám snídani, jdi se podívat na našeho malého přítele,“ pousmál se Harry.

Christine přikývla a odešla do pokoje.

 

Harry čekal hodně, ale ne to, že z pokoje vyběhnou dvě rozdováděné děti. Oba – Christine i mladý vlkodlak se zarazili, když spatřili Harryho pozvednuté obočí. Oba nahlas polkli.

„Promiňte,“ zašeptal vlkodlak.

„Za co se omlouváš?“ zeptal se Harry a přívětivě se usmál.

„No... já... my...“ koktal vlkodlak.

„Radši mi pověz své jméno,“ zasmál se Harry. „A sedněte si, za chvíli bude snídaně,“ pokynul jim.

Christine se na vlkodlaka usmála, chytla ho za ruku a táhla ke stolu.

„J-já... jmenuji se Mareko,“ zamumlal chlapec, když se posadil.

To je krásné jméno“ usmála se Christine.

„Souhlasím. Je moc pěkné,“ pokýval Harry hlavou a podíval se na Mareka. „Co bys chtěl k jídlu?“

„No já... já... sním všechno,“ polkl. Harry ho ještě chvíli sledoval – musel být hodně hladový.

„Kdyby sis mohl vybrat?“

„Vy jste Angličan?“

Harry jen přikývl.

„Vy míváte na snídani slaninu... eh-“ zmlkl a sklopil hlavu.

„Bojíš se mě?“ zeptal se Harry.

„Ne!“ odporoval a zamračil se.

„Tak se stydíš?“ nereagoval Harry na vlkodlakovo tiché vrčení.

Výraz chlapcova obličeje se změnil okamžitě. Svaly se uvolnily, tváře zčervenaly a mladý vlkodlak sklopil oči.

Harry před něj postavil obložený talíř. Kromě slaniny a vajíčka tam byl i tvrdý sýr a zelenina.

Vlkodlak znovu polkl. Podíval se na Christine, která se s chutí pustila do jídla, pak na svůj talíř a následně na Harryho. Bylo na něm vidět, že přímo touží se po včerejší malé večeři pořádně najíst – snad i lituje, že večer odmítl sníst víc.

„Proč to všechno děláte?“ zeptal se.

„Protože vím, co je to trpět hladem a být odvrhován. Věřím, že ty máš někoho, kdo se o tebe stará, ale teď tu není. Jen jez.“

Mareko se nadechl, ale pak se zarazil s pootevřenou pusou, potřásl hlavou a pustil se do jídla. Harry se jen usmál. Sedl si naproti Marekovi, Christine, měl po pravé ruce, a upil ze svého hrnku kávu.

 

Christine i Mareko už pomalu dojídali, když Mareko prudce zvedl hlavu a zaposlouchal se.

Pak se zvedl ze židle a s hlavou mírně nakloněnou se vydal ke stěně stanu. Stále poslouchal a pak-

„Auuuuuuuuuuuuu!“ vytí bylo opravdu vlčí. Christine se zvedla a schovala se Harrymu za záda.

Na Marekovo zavytí přišla odpověď téměř hned.

„Marekooo!“ dívčí hlas.

„Saylo!“ vykřikl chlapec a ohlédl se na Harryho. „Pusťte mě!“ zaprosil.

Harry se zvedl a přikývl. Christine se držela těsně za ním. Harry vzal ze stanu svůj batoh. Christine udělala po malém zaváhání totéž. Pak Harry mávl hůlkou a vchod do stanu se otevřel. Přímo před ním stál tak pětatřicetiletý muž, třicetiletá žena a tak sedmnáctiletá dívka.

„Mareko, pojď okamžitě sem!“ přikázal muž. Chlapec ho okamžitě poslechl a přeběhl ke starší ženě.

V tu chvíli muž pohlédl na Harryho a Christine, která se za ním schovávala.

„A vy!“ štěkl muž. „Vy jste kdo?“

Poslední komentáře
27.09.2006 14:42:50: nachcípanému človeku si vyčarila úsmev na tvári, Christine...ďakujem...
27.09.2006 14:02:20: Je to hezký! Děkuji ti....
27.09.2006 12:17:31: hihi doufám že příště tam bude nějaký zvrůško aspon to tak trochu slibují nově příchozí:-) těším se...
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...