Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Stále hůř... nebo naopak

Kapitola 11

Kronika bestie

Pomalu sešla po schodech a nakoukla do otevřených dveří po levé straně schodiště. Harry seděl u stolu, v rukou držel šálek krásně vonícího cosi a zamyšleně hleděl do stolu. Christine jemně zabubnovala prsty o rám dveří, aby na sebe upozornila a vešla do kuchyně.

„Dobré ráno, Christine. Doufám, že jsem tě nevzbudil,“ usmál se na dívku.

Christine mu úsměv opětovala a zavrtěla hlavou, zůstala však stát na prahu.

„Pojď, sedni si,“ vyzval ji a sám vstal. Z kuchyňské linky zvedl tác s perníkem od Mary a  před Christine položil hrnek s nahnědlým obsahem. Christine se na něj tázavě podívala a potom znovu shlédla na hrnek.

„To je kakao,“ zasmál se jejímu nedůvěřivému pohledu, který věnovala nápoji. „Je to dobré, neboj.“

 

Po snídani si sedli v obýváku a Harry před Christine položil balíček v hnědém papíře.

„To je ta kniha, kterou jsi otevřela. Myslím, že bys to mohla zkusit znova.“

Christine se kousla do rtu a přejela dlaní po papíře, který následně pomalu sundala. Před nimi se na jejím klíně rozzářila kdysi krásná a zlatem kovaná kniha. Harry ze stolu podal hadříček a lahvičku s fialovým roztokem. Trochu ukápl na hadříček a podal jej Christine. Ta hadříčkem jemně přejela po vazbě knihy. Poté zalapala po dechu. Za hadříčkem zůstala zářivě zlatá čára.

„Jen pokračuj,“ vyzval ji Harry jemně.

 

Po pár minutách před nimi ležela překrásná kniha se zářivě zlatými okraji vazby a dokonce s pár lesklými drahokamy a rubíny zasazenými do zbytku vazby z bílého a červeného zlata. Uprostřed přední strany vazby byl připevněný medailon z ametystu v němž byla vybroušena hlava vlka.

„Proboha,“ zašeptal Harry a zíral na knihu.

Kdyby mohla Christine mluvit, řekla by totéž. Tiše prohlížela knihu před sebou, ale pak se ale zhluboka nadechla opatrně knihu otevřela.

A nastalo ticho…  oba – Christine i Harry – němě zírali na nákres na první straně knihy.

 

„Vlkodlak,“ zašeptal Harry. Christine přestala zadržovat dech a konečně se nadechla.

Harry se naklonil a otočil na další stránku.

„Stvoření vlkodlaka!“ zděšením se mu rozšířili oči.

„Tohle je latina,“ zamumlal a prohlížel text mezi obrázky znázorňujícími povětšinou něco mezi lidskou a vlčí hlavou. Přetočil na další stránku. „A tohle starořečtina.“

Na dalších stranách se střídaly další světové jazyky. Od run a klínového písma přes hieroglyfy a japonské a čínské symboly až po angličtinu, polštinu a dokonce ruštinu!

„Neuvěřitelné!“ Harrymu přejel mráz po zádech a on knihu rychle zavřel. Byl zděšen obsahem, který dokázal přečíst. „A strašné.“

Christine mu před obličej nastavila bloček: Co se děje?

„Vlkodlaky stvořili čarodějové – byli to naši otroci,“ dostal ze sebe Harry přiškrceným hlasem. „Ta kniha pojednává o jejich stvoření a o tom, jak je ovládat. A o tom, jak je zabít,“ dodal tiše.

 

Náhle se ozvalo dvojí cinknutí. Harry si s povzdechem stoupl a vydal se do kuchyně. Christine ho překvapeně následovala. Nechápavě naklonila hlavu, když uviděla, že začíná chystat oběd. Christine ho několik minut tiše pozorovala, ale Harry si jí nevšimnul. Proto se otočila a odešla do svého pokoje. Tam se znovu začetla do knihy o znakové řeči…

 

Harry téměř mechanicky začal chystat kuřecí prsa k obědu. Myslí mu však stále proudily myšlenky plné informací z knihy. Pokud vlkodlaky stvořili čarodějové, musí být možnost, jak proměnu zrušit.

Další myšlenky se týkaly spíš toho, jak mohl být někdo schopen takového činu. Muselo být odporné proměnit někoho ve vlkodlaka. A už název knihy - KRONIKA BESTIE - kterou napsal jeden z otrokářů hlídajících první vlkodlaky. Obrázky, jak ti nešťastníci jsou nuceni stavět pyramidy v Egyptě, chrámy v Řecku a Římě, Velkou Čínskou zeď!

Byl z toho úplně mimo.

 

Těsně před polednem dokončil oběd a zavolal na Christine. Teprve teď si uvědomil, že se jí po celý čas vůbec nevšímal. Zastyděl se. Sice byl rozrušený z knihy, kterou objevili, ale takové chování si Christine rozhodně nezasloužila.

Proto odpoledne dělal vše pro to, aby své dopolední chování odčinil.

Znovu si sedli v obýváku, ale tentokrát ji začal Harry učit kouzelnické šachy a po večeři se podívali i na mudlovský rodinný film Deník princezny. Ke konci filmu už Christine usínala opřená o jeho rameno. Po skončení ji Harry odnesl do pokoje a uložil. Ale když se její hlava dotkla polštáře, tak se probudila.

„To je dobré, jen se převleč a jdi spát,“ usmál se na ni Harry. Cítil, jako by jeho život dostal světlejší odstín, než jaký nabral po Ginnyně smrti. Christine pro něj byla jako ztracená mladší sestřička. Chtěl jí dát lásku, kterou jemu osud odepřel. Chtěl jí dát rodinu, někoho, komu na ní opravdu záleží, a na koho se může kdykoli obrátit. Už byl u dveří, když se naposledy otočil, Christine teď seděla na posteli a dívala se na něj.

„Dobrou noc a sladké sny,“ usmál se. „Sestřičko,“ dodal pro sebe, když za sebou zavřel dveře.

Poslední komentáře
15.09.2006 07:08:36: hmmm..... do dvou dnů snad bude....... smiley${1}
12.09.2006 15:54:18: ahoj, nechcem otravovať, ale kedy...aspoň orientačne by sa mohla objaviť nová kapitola?smiley${1}
12.09.2006 15:18:26: ahoj, nechcem otravovať, ale kedy...aspoň orientačne by sa mohla objaviť nová kapitola?smiley${1}
03.09.2006 21:59:54: nemusíš ďakovaťsmiley${1}...áno, je to Hviezdna brána...presnejšie v Atlantídesmiley${1}
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...