Smrt je jen začátek opravdového Života

Srdce bolí, tak proč se nevzdát? Smrt si přijde, tak proč se jí nedát? Srdce tluče a mě to bolí! Až dotluče – už nejsme malí! Tak uvědom si konečně, že smrt je součást života! Odměnou za život v pekle je věčná duše svoboda.....

Blueboard

Aozu - A happy day


Korn - One more time


Peha - Spomaľ

Alexander Klaws - Take me tonight

Alexander Klaws - Free like the wind

Kalendář

Z diskuze...

Hříchy Severuse Snapea

Hříchy Severuse Snapea

Firefox

Firefox - Objevte znovu web.

Statistika

Stále hůř... nebo naopak

Kapitola 1

Odchod

U jezera, opřený o strom, seděl téměř osmnáctiletý mladík. Kolem byl klid. Není se čemu divit, protože zanedlouho měla odbíjet půlnoc. Pozoroval jemně zvlněnou hladinu vody a přemýšlel… Vzpomínal…

I když bylo kolem teplo a dusno, měl studené ruce, a i když byl nádherný letní večer s jasným nebem posetým hvězdami, měl mladík zachmuřený obličej a smutné zelené oči se pokoušely prohlédnout skrz temnou vodu.

„I temná tůň zrcadlí světlo krásného dne.“ Zašeptal. Nevěděl, proč se mu vybavil tento citát. Nevěděl ani, kdo je jeho autorem, ale to mu bylo jedno. Pomalu zvedl ruku a prohrábl si černé, už tak dost rozcuchané vlasy.

„Sbohem.“ řekl svému okolí. Tohle byla poslední noc, kterou tráví u tohoto jezera jako student Bradavické školy čar a kouzel. Poslední noc, kdy může sedět, pozorovat jezero a bloudit myšlenkami u svého dosavadního života. Poslední noc, strávenou v samotě, za tichého šumění Zapovězeného lesa, pleskavého převalování vlnek a houkání sov. Poslední noc, kdy za něj mohli rozhodovat druzí.

Zítra to bude už jen on, kdo se bude prát s životem, prací a vzpomínkami. Už nebude žádný Brumbál, který ho bude tahat z malérů, i když poslední měl asi před rokem a půl. Žádná profesorka McGonagalová s přísným výrazem ve tváři ani Snape s věčným úšklebkem a ledovýma očima. Nebude už muset poslouchat monotóní hlas ducha profesora Binse ani pisklavý hlásek profesora Kratiknota. Už žádné předpovědi smrti od profesorky Trelawneyové ani nebezpečné hodiny s Hagridem.- To všechno se stane jen jednou ze vzpomínek, které mu budou proudit hlavou, když bude pozorovat hvězdnou oblohu ze svého domku v jedné ze zapadlých vesnicí v jižní Anglii, který si koupil o vánočních prázdninách. Dům byl, pravda, téměř na spadnutí, ale pár kouzel z něj udělalo útulný, ale smutkem zaplněný, domov.

Domov pro člověka, který má poslání. Pro člověka, který ztratil rodinu. Pro člověka, který nemá chuť žít, ale musí, neboť svou smrtí by zahubil celý kouzelnický svět. Domov pro Harryho Pottera, chlapce jenž sice zůstal naživu, ale zůstal sám. Jeho přátelé- Ron Weasley a Hermiona Grangerová se budou za necelý měsíc brát. Ginny, Ronova mladší sestra, zemřela, spolu se svými nejstaršími bratry, Billem a Charlim, už před rokem, když Smrtijedi zaútočili na Doupě. Paní Weasleyová se z této ztráty vzpamatovávala víc jak pět měsíců. A tehdy to byla Harryho vina. Možná, kdyby nakonec neposlechl Brumbála a proti své vůli se neskrýval před Voldemortem. Mohla by Ginny žít. Mohla… Ginnina smrt byla pro Harryho velká rána. Uzavřel se do sebe a v tichosti chystal pomstu. V tichosti se chystal na svůj střet s Voldemortem, a ten se blíží.

 

„Harry? Jsi v pořádku?“ zeptala se ho už po několikáté Hermiona.

„Jo,“ řekl jednoduše a dál v tichosti pozoroval krajinu ubíhající za oknem vlaku. Hermiona se znovu chystala na něco zeptat, ale Harry, aniž by se na ni podíval jí odpověděl. „Promiň Hermiono, ale nemám chuť něco dělat ani hrát. Chci si to tady zapamatovat… Alespoň trochu. Chci si jednou vzpomenout na tamhle-ten kopec a říct si: ‘Jo, to je poslední kopec, který je vidět z okolí Bradavic.’“ konečně se na ni podíval. „Víš, nechci zapomenout na místo, kde jsem zjistil, co je to opravdová rodina a domov.“ Smutně se pousmál a znovu vyhlédl z okna.

„Promiň,“ hlesla Hermiona. Harry jí neodpověděl, ani ji neslyšel- vzpomínal. Jak že to tehdy, před rokem, bylo?

 

„Je mrtvá, ona, Bill a Charlie. Byli zrovna v Doupěti, když Smrtijedi zaútočili. Je nám to líto.“ oznámil mu Brumbál.

„Líto?!“ zaječel Harry a vyskočil na nohy. „To je všechno co mi můžete říct?! Že je vám to líto?! Ginny je mrtvá a vám je to JENOM LÍTO?!“

„Harry, prosím, uklidni se.“ požádal ho Remus.

„Nemám chuť se uklidnit! Ginny je mrtvá!“

„Posaď se, Harry, to je jen ta první zpráva.“ Chytil ho Brumbál za rameno a zatlačil zpět do křesla.

„Siriusův dům na Grimmauldově náměstí je teď tvůj, Harry.“ Harry zamračeně pohlédl na Remuse a potom i na Brumbála.

„Můj? A co já s tím! Prodejte ho! Nebo si ho nechte, pro účely řádu! Mě je to úplně ukradený. Jediný co si přeju je už nikdy tam nevejít!“ Bylo vidět, že Brumbál chce něco namítnout, ale Harry ho nenechal. „Ne, nepůjdu tam. Už nikdy. Na prázdniny budu zůstávat u Drusleyových.“

„Ale Harry-“

„Zůstanu tady, Remusi. Chci být sám a ne pořád poslouchat jak je vám to líto!“ vstal Harry vztekle ze křesla a obešel ho, aby si nemusel znovu sednout. „Chci klid a chci přemýšlet! Je mi jedno, jak je to tady pro mě nebezpečný. Jestli mám Voldemorta porazit, tak proč to oddalovat? Nebudu se schovávat! Čím dřív se s ním utkám, tím líp. Mimochodem, asi mě sleduje Červíček a…“ zvedl oči a podíval se na Remuse. „Chci být tady. Je mi tady líp.“ Otočil se a odcházel.

„Neusnadňuješ nám to, Harry,“ ozval se Brumbál.

„Neusnadňuju? A v čem? Že budete muset stavit hlídky, aby se mi nic nestalo? Že bude muset Ministerstvo nebo řád plýtvat lidmi, aby jste o mě měli přehled? Aby jste věděli a já ne? Mlčel jste moc dlouho, Brumbále. Moc dlouho jste vyčkával s pravdou, moc dlouho a já za svou nevědomost platil. To už se nestane. Už se nebudu schovávat, aby Voldemort místo na mě útočil na jiné! Už ne.“ s tím vyšel ke dveřím, ale ty byly zamčené. Harry si vzpomněl na konec pátého ročníku. Zavřel oči a ruku spustil podél těla. „Ještě něco?“ zeptal se klidným a vyrovnalým hlasem, zůstal k nim však otočený zády.

„Budeš muset jít s námi, na Hlavní štáb.“ oznámil mu Brumbál.

„Ne.“

„Nemáš na výběr, Harry.“ udělal Remus krok k němu. „Tam budeš v bezpečí-“

„A proč tam nebyla Ginny? Copak vás Snape neinformoval o tom, jakým způsobem mě chce Temný pán vyprovokovat? On věděl, že s ní chodím! Jenom Snape! Viděl nás…“ Po tvářích mu stékaly slzy.

„T-to jsme nevěděli.“ Špitl Remus ohromeně.

„Tak mě nechte být. Chci být sám. A to tady, kde můžu dýchat. Kde můžu chodit ven a být na vzduchu. Kde nemusím vzpomínat…“ Uslyšel cvaknutí zámku, otevřel dveře. „Děkuju.“ Zašeptal a odešel z domu paní Figgové.

 

„Už jsme na nástupišti, Harry.“ Dotkla se Hermiona jeho ramene. Harry k ní vzhlédl a vstal. Vzal si kufr a vystoupil z Bradavického expresu.

„Přijdeš teda? V sobotu, kolem třetí.“ Zeptal se Ron. Harry jen kývl.

Mlčeli.

„Mějte se.“ Pousmál se na Rona i Hermionu a se svým kufrem, koštětem a Hedvičinou klecí se přemístil do svého domu.

Poslední komentáře
02.04.2008 17:32:19: Krásna kapča =)
 
Nekráčej přede mnou, nevím jestli za tebou půjdu. Nekráčej za mnou, nevím jestli tě dokážu vést. Kráčej vedle mně a buď můj přítel...